"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

EMOCIONÁLNĚ VYPRAHLÉ HOVADO

14. ledna 2018 v 22:08 | WiXXie |  Myslánka
It's all about love... to je heslo, který mám napsané na obrazu, který jsme vytvořily s mou dlouholetou kamarádkou. Love is all around me, to je zase slavnej song, kterej zná asi každej. Ale já ten pocit prostě nemám. Ano mám milující rodinu a fantastický přátele, což je asi víc než může říct spoustu lidí, ale prostě postrádám lásku. Už od šestnácti. Tehdy to bylo poprvý a naposledy. Pak už mě nikdy nikdo nemiloval. Nebo aspoň ne oboustraně. Jo, našli se kluci, co se do mě zamilovali, ale já do nich ne, no anebo naopak.


Všichni kolem sebe hází číslama a rokama vztahů a já nic. Nula... Každej můj pokus o vztah ztroskotal po měsíci, nejdýl jsem vydržela s klukem tři měsíce a z toho jsem byla dva měsíce v rekonvalescenci po operaci páteře. To není moc dobrý skóré.
Sama nechápu proč... proč v mužích nevzbuzuju lásku. Co kde dělám špatně. Dřív jsem si myslela, že si vybírám blbě, že se vždycky zamiluju do nenapravitelnýho proutníka. Jenže to teď už neplatí. Posledních pár let si vybírám vcelku dobře... a stejně nic. Je to proto, že do toho dávám hned zpočátku sto procent? Když mě někdo zaujme, což je poslední dobou samo o sobě zázrak, tak na něj prostě chci bejt milá, chci se s ním občas vidět, chci ho poznat blíž, chci s ním trávit čas a hlavně mu chci věnovat sebe. Jasně, naservírovat se na stříbrným podnosu je možná trochu šokující a v chlapovi to vyvolá pocit nátlaku, ale hergot, já to prostě jinak neumim. Všechno, nebo nic... takhle vypadá můj život. Buď nebudu pít vůbec, nebo budu lejt první ligu. Zkrátka nic nedělám napůl a stejně tak je to v lásce...
Pořád čekám na toho pana dokonalýho, kterej bude dokonalej ve svý nedokonalosti a mě uvidí taky tak. Jenomže existuje vůbec? Je na světě někdo, komu se zalíbim natolik, že si řekne, okej, ta holka je trochu jako kulomet a trochu... oukej hodně šílená, ale sakra, já mám pocit, že je fakt skvělá a dokáže mi dát to, co chci.
Jenže dokážu to? Ano, toužím po lásce, po tom, aby se objevil někdo, kdo mi konečně po dlouhých deseti letech dokáže poskytnout pocit opětované lásky. Někdo, kdo nebude tlačit na mě a já na něho, ale prostě to bude všechno v symbióze... Jenomže. Chci to vůbec? Posledních pár pokusů o vztah mě bavilo přesně tejden. Pak to bylo čirý utrpení.... A já nevěděla kudy ven. Na druhou stranu... já jsem takhle vlastně dost spokojená. A tak si říkám a co má být. Bez sexu lidi žijí i několik let, oxytocin (hormon štěstí) mi pravidelně doplňuje pes (je věděcky dokázáno, že pohled z očí do očí se psem zvedá hladinu oxytocinu), na noční tulení mám gigantického plyšáka a vedle postele sbírku vibrátorů. Tak asi dobrý... kašlu na lásku.


Navíc... žádnej velkej umělec ještě nic nevytvořil proto, že by byl šťastnej, ale naopak. A mně se blíží riziková 27. Tak bych měla makat, ať fakt něco dokážu a můžu to tady se vší parádou co nejdřív zabalit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama