"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

HLAVNĚ SE Z TOHO NEPOSRAT

10. dubna 2017 v 22:06 | WiXXie |  Myslánka
Četli jste knihu Veronika se rozhodla zemřít? Já si jí nedávno (konečně) koupila a chystám se přečíst si jí po dva a půltý. Cožeto? No... rozečetla jsem jí, nedočetla a pak jsem jí podruhý přečetla celou. Proto to půltý. Poprvý, když to nebylo úplně celý, se počítá jako půl. V tý knížce je strašně moc pravdy. Celá je o jedný věci, která je asi nejdůležitější na světě a tou je sebepoznání. A přiznání si.

Nemyslim sebepoznání ve smyslu "jo, tak holt asi občas někomu závidim, že má hodinky Dolce a Gabana". Což teda pardon, není můj případ, páč mně je celej Dolce i Gabana ukradenej. Jestli někomu něco závidím, tak to, že dokáže vyjádřit věci hudbou. To je něco, co fakt nepokrytě, avšak přejícně, závidim. Já se zas vyjadřuju slovama, to taky lecko neumí. Třeba psi to nezvládaj.

Ale ani tohle není to sebepoznání a sebepřiznání, který mám na mysli... Celej život procházím soudama. Nonstop mě někdo soudí kvůli tomu jak vypadám, kolik mám kilo, jak mluvim, s kolika chlapama jsem spala, s kolika spim současně (už pár měsíců s žádnym) a posledních pár měsíců jsem procházela furt nějakejma feedbackama a kritkou. A furt jsem se kvůli tomu cejtila špatně. Většinou to bylo stylem: "Děláš špatně tohle a tohle. Jsi taková, ale měla bys bejt taková," a vlastně až docela nedávno jsem narazila při konverzaci u vína (jak jinak) s dvěma odlišnejma kamarádkama na podobný téma. Řekly mi to obě poměrně jasně. Budu citovat, respektive parafrázovat obě v jedný větě (páč se mi to nechce psát nadvakrát): "Hele jó, občas mě sereš. Docela dost mluvíš o tomhle konkrétnim tématu, ale já když se s tebou mám vidět, tak se na to psychicky připravim a nevadí mi to a jó... občas mluvíš tak, jako bys byla přesvědčená, žes sežrala všechnu moudrost světa, ten pocit má tu a tam asi každej, ale já tě mám prostě ráda i s tim a až mě to bude srát nad míru tak ti to řeknu, anebo se s tebou prostě neuvidim."

A v tu chvíli mi docvaklo, že tohle je asi fakt kamarádka... Nebo spíš, že slova tohohle člověka jsou daleko víc od srdce a daleko víc o feedbacku, než slova ve smyslu: "Myslim si, že tohle děláš špatně a měla bys to změnit." Slyšíte ten rozdíl? "Občas mě sereš, ale mám tě ráda i přesto." VERSUS "Až se změníš, budu tě mít ráda." Která ta věta je o vztahu dvou lidí? A která z nich zní sebestředně?

No... a klíč ke všemu? Vlastně není... tohle je asi pátej příspěvek za poslední dva měsíce, kterej jsem rozepsala a kterej má jakž takž hlavu, ale nemá žádnou patu... nedochází k epifanii, nedochází k rozuzlení, nedochází ke konci, protože o tom to možná je no... mít rád lidi bezdůvodně, mít rád svoje kamarády navzdory, mít rád bez vidiny konce, mít rád.... A pokud je tam nějaký "pokud/až/když", tak na to asi serte... ty lidi maj většinou problém hlavně se sebou a i kdybyste skákali na hlavě a ušima dělali trojitýho axla (Rose!), tak se jim nezavděčíte, tak buďte sami sebou, ať to znamená cokoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 11. dubna 2017 v 19:42 | Reagovat

ANO ..  to je ono. TO je totiž ta známá láska (přátelství, vztah) - A TEČKA.  Četla jsem to dávno někde, nevím kde, že jsou tři druhy vztahů:
1. mám tě rád, PROTOŽE.......  (tady přijde DŮVOD, co se mu na nás líbí)
2. mám tě rád, JESTLIŽE ........... (tady přijde věc, co musíme ZMĚNIT, abychom si to zasloužili)
3. mám tě rád - A TEČKA.  .............  tedy prostě beru tě jaký JSI .. přijal jsem tě do svého srdce - a tak to je. Můžeš mě jít na nervy, když děláš co se mi nelíbí - a neděláš, co se mi líbí .. Ale - nic to nemění na tom, že tě mám rád.

Štastný je ten, kdo má kolem sebe lidi  S TEČKOU ....  Vy s těmi "protože" a "jestliže" ..   se s nimi jděte vycpat. Za předpokladu - že to  "s tečkou" ovšem - umíme taky my sami  ;-)

2 wixxie21 wixxie21 | 11. dubna 2017 v 20:57 | Reagovat

[1]: Přesně tak Hani :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama