"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

NĚJAKÁ TA KVETOUCÍ PŠENKA

3. ledna 2017 v 12:28 | WiXXie |  Myslánka
Vztah dvou lidí je strašně super. Fungující vztah, kde druhému věříte na sto procent, kde si říkáte všechno (skoro všechno), kde máte podporu a porozumění v čemkoli. Je to úžasný, když máte pro koho vařit, ke komu se večer přitulit, kdo podle vašeho výrazu pozná, jakou máte náladu... Teda, ne, že bych to já osobně zažila, znám to jen z vyprávění. Ale tu předchozí část, tedy to, co v tomhle vztahu už tak trochu chybí, znám až moc dobře.


Kamarádka se mi svěřovala s tím, že svého přítele miluje a všechny ty kraviny kolem, ale že upřímně se jí občas zasteskne po tom napětí, které mezi nimi panovalo na začátku. Takové to, když vám pípne zpráva od NĚJ a vy jen doufáte, že v ní bude výzva ke společně strávenému večeru. A když už jdete někam mezi lidi, dva dny předtím přemýšlíte, jestli vám dá na veřejnosti pusu na pusu, nebo jen na tvář, jestli vás chytí za ruku a jak vás představí svým přátelům. Při každém přání na dobrou noc, se usmíváte jako idiot a když vás čeká nějaká důležitá věc, ještě se ujišťujete, jestli na vás opravdu bude myslet.

Spousta kamarádek, které mají klapající vztah mi říká, že ty začátky jsou nejkrásnější a stýská se jim po tom. Je fajn mít v životě jistotu, ale když na: "mysli na mě dneska" dostanete odpověď ve smyslu: "no jo sim tě, vždyť nemyslim na nikoho jinýho", už vám to ten připitomělej výraz na tváři moc nevykouzlí.

Bylo by super udržet si tyhle nervózní pocity, co nejdýl. Jenže jak? Neni to nic, co by se dalo vyvolávat uměle, ani udržovat po dlouhé roky. Jiná kamarádka mi doporučovala, ať si vedu deník a píšu si tam zážitky s tím oním, po kterém mé srdce zrovna touží. A tak to dělám. A možná to není tak špatný nápad i pro mojí kamarádku, která by občas brala zpět ty motejlky a úvahy, jestli jí políbí, nebo nepolíbí na veřejnosti, předtím, než jí její vyvolený vyznal své city. Minimálně retrospektivně může zavzpomínat na to, jak se cítila, připomenout si to a třeba i jemu. To jací byli před půl rokem jeden vůči druhému ňoumíci a nevěděli kam to všechno povede. Tak jako já si čtu svoje myšlenky a pocity, které jsem cítila třeba před rokem vůči jednomu z mých crushů. Minimálně můžeme posoudit, jak obrovský pokrok jsme udělaly, co se týče komunikace i sebe. Situace do kterých se dostáváme jsou totiž většinou hodně podobné těm, které už se nám staly, rozdíl bývá jen v tom, jak a s jakou grácií je dokážeme řešit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | E-mail | 4. ledna 2017 v 10:36 | Reagovat

Bejvala bych dala 5 hvězdiček, protože jsem myslela, že se s tím bude dát hýbat, ale jsem ráda, že jsem tedy rovnou zamířila k těm 5ti, protože začít od první hvězdičky, tak už to moc nedotáhnu :D Hihi. Tomuhle článečku patří 5 hvězdiček (PLNÝCH)!!! :-) Díky tomu s emůžu vracet ve vzpomínkách ke dnům, které byly a stále jsou těmi, který mě motivují pro to další den vstát :-)

2 BenyR BenyR | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:21 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama