"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

LET THE END BEGIN

17. ledna 2017 v 19:01 | WiXXie |  Myslánka
Mám ráda konce vztahů. V mém případě spíš konce "vztahů". Pokaždé překvapím sama sebe, co jsem se za uplynulou dobu naučila a jak moc jsem se posunula. Ve zvládání emocí, v sebeléčení. Mnohdy taky vystřízlivým v otázce toho, s jakým člověkem jsem vůbec měla tu čest. Když jsem se odmilovávala naposledy, s hrůzou jsem si uvědomovala, jak strašně moc mi ono pobláznění se zatemnilo rozum. Že bych se odstěhovala z Prahy do maloměsta? Ještě k tomu na sever? Fakt ne! Ale naučilo mě to mnohé, zvlášť jsem teď šťastná, že on je šťastný (snad) a taky jsem došla k tomu, že ho ve svém životě chci jako kamaráda.


Onomu nejnovějšímu konci vděčím za mnohé. Skutečně ano a jsem vděčná, že mým životem prošel, protože se konečně našel někdo, kdo mě odblokoval. Dřív mi nejvíc ze všeho záleželo na mých emocích a na tom, abych já byla v onom "vztahu", nebo bližším přátelství, říkejte si tomu jak chcete, spokojená. A najednou jsem měla před sebou někoho, kdo nebyl úplně v pohodě, kdo potřeboval čas a prostor a tak trochu mojí pomoc. Bez váhání jsem se snažila být oporou a vlastně tak nějak kašlala na svoje potřeby. Najednou mi víc než na čemkoli jiném, záleželo na tom, aby byl šťastný on. A tak by asi měl vztah vypadat, ale tedy s tím, že ten druhý má stejné emoce a taky mu záleží hlavně na tom, aby byl spokojený ten druhý. Pokud jsou ve vztahu oba zaměřeni na stejnou osobu, ten, na koho nevyzbývá prostor, většinou trpí. A tak jsem opět došla k tomu, že ano, můžu ho mít ráda a starat se o jeho blaho, ale jedině v případě, že on bude mít rád mě a pečovat o moje blaho. Jelikož se to nedělo, můj pud sebezáchovy se probral z poblázněného delíria a zařval mi do ucha: "zdrheeeeeeeeej".

Nezdrhla jsem, dala jsem ještě další šanci, po které následovalo pár hezkých online večerů, ale ani to nepomohlo a já se celou dobu v tomto "vztahu" cítila ultranekomfortně. A tak jsem se rozhodla jednat. Vysvětlit svůj postoj k celé záležitosti, vyjádřit své emoce a chtít odpovědi. No... nejsem si jistá, jestli je úplně dospělé chování neodpovědět vůbec. Ale přijímám ho. Je z toho totiž patrné, že nemám absolutně žádný důvod litovat odchodu onoho člověka z mého života, nebo kvůli němu dokonce plakat. Nejenom, že on nestojí o to, aby byl v mém srdci a v mém životě, ale nestojí ani za jedinou slzičku, která by kvůli němu mohla ukápnout.

Ale vděčná jsem to ano. Ty dva měsíce byly fajn, dostala jsem několikát (pod vlivem alkoholu, ale i to se počítá, protože pro mě to bylo v tu chvíli opravdové) pocit lásky a péče. A po dlouhé době jsem měla pocit, že mě někdo opravdu vnímá jako člověka a nejenom jako nástroj k uspokojení svých potřeb, ale HLAVNĚ, díky němu jsem dokázala něco, co se mi posledních pár let zdálo nemožné. Odemknout svoje srdce.

Když jsem absolvovala rodinné konstelace, dozvěděla jsem se o místnosti partnerství. Ta je v naší duši a má nějakou podobu. A podoba se mění. Ta moje ještě v říjnu neměla okna, ani střechu, měla těžké dřevěné dveře potažené brokátovým závěsem a uvnitř nebylo vůbec nic. Jenom růžový plyšový koberec a oranžové stěny. Když se do své místnosti partnerství podívám vnitřním zrakem teď, nejenom, že tam jsou okna a na stěnách obrazy, mám tam prosklenou střechu, díky níž na mě neprší a můžu vidět na oblohu, ale je tam křeslo, police s knihami, taburet, a pár dalších serepetiček. Není to ještě úplně zařízené pro partnera, ale oproti tomu, co bylo v řijnu, je to neskutečný rozdíl. Co je ale největší rozdíl, že brokátový závěs zmizel a dveře jsou dokořán. Hosta, který se v mé místnosti partnerství necítil dobře jsem už vyvedla ven a mám takový dojem, že ke zvonku natahuje ruku jiný. Úplně jiný typ muže, který má v ruce kytku, jeho dveře jsou taky dokořán a fakt stojí o to, aby mi mohl v mé místnosti partnerství sestavit dohromady šatní skříň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucyje Lucyje | 17. ledna 2017 v 20:08 | Reagovat

Moc hezky napsané.. :)

2 wixxie21 wixxie21 | 4. února 2017 v 15:30 | Reagovat

Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama