"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

OSOBNĚJŠÍ NEŽ OSOBNÍ

11. října 2016 v 12:50 | WiXXie |  Myslánka
Když se tak zamýšlím nad svým životem a svým pojetím romantiky, docházím k tomu, že jsem vlastně zažila strašnou spoustu romantických věcí, které asi nezažil jen tak někdo. A taky, že jsem beznadějná romantička. Tedy alespoň v tom mém osobním pojetí. Zní to možná skoro až šíleně, ale když nemáte štěstí v lásce a s nikým nevydržíte, neznamená to, že nezažíváte romantické věci. Naopak jich zažíváte daleko víc než lidi, kteří jsou v dlouhodobém vztahu.

Vždycky jsem si přála tančit někde venku. Na hudbu sfér puštěnou z neznámého zdroje s někým, kdo je mi vším. A tehdy to tak bylo. Před pěti lety, po propuštění z nemocnice po úrazu (o tom jednou napíšu povídku, je to vtipný). S dotyčným jsme se opili uprostřed února na Vyšehradě. Lehce mrholilo a my si z notebooku pouštěli Cocorosie a tančili. Tehdy mi byl skutečně vším. Teď se tomu spíš směju… To opravdu nebyl člověk pro mě… Básníci jsou podivná sorta lidí.



Taky jsem si vždycky přála, aby mě a někoho jiného k sobě táhla neviditelná síla, které nelze odolat a člověk jí ani odolat nechce. Takový to, kdy si s někým povídáš o nesmrtelnosti chrousta a najednou se s ním líbáš a vůbec nevíš, jak k tomu došlo. I to se mi stalo. Dokonce několikrát. Je to fast food… Jen konzumace. Ale když to "povýšíte" do vědomé sféry, vlastně je to celkem fajn. Jen od toho nemůžete čekat velkou světovou lásku a dost často si o dva dny pozdějc nadáváte do krav.

Přála jsem si s někým dělat hlouposti na veřejnosti, chovat se jako cvok, bez ohledu na to kolik nám je, jak vypadáme a, že se to nehodí. A i to se mi splnilo s gigantickým méďou s kérkou na ksichtě a 5 cm tunelama… Taky to nedopadlo. Kérky byly to jediný, co jsme měli společný, ale popostrčil mě k veganství. Dík za to.

…romantický výlet na motorce v 5°C, romantická procházka noční Prahou, utajovanej vztah, pozice milenky, drzý spratkovský chování, který mě znechutilo a odzbrojilo zároveň, že nešlo říct ne, sonet jen a jen pro mě, věnování v knize od autora jen a jen pro mě (dokonce dvakrát a pokaždý mega originální). Laškovný pokukování přes půl baru, osahávání pod stolem před zraky kámošů. Sex na, pro mě, nejvíc sexy hudbu na světě (prostě Manson je pro to jako stvořenej). Vášeň v podchodu no matter what (za to se dneska trošku stydim) taky check...

…láska přes internet, naprosto nekonečný jiskření v hospodě, seznámení se přes inzerát, dospěláckej vztah (to mě fakt nebaví), dětinskej vztah, "vztah" z vášně (náročný čtyři dny), vztah z rozumu (příšerně nudnej měsíc)… Seznámení se přes někoho, dobrodružství s více jedincema z jedný skupiny lidí, ublížení muži, ublížení ženě (to fakt strašně nerada).

Když se nad tím tak zamyslím. Za těch deset let, co jsem do svého života začala pouštět muže víc než jen jako plakáty na zdi, jsem prožila už tolik věcí, že k naprosté spokojenosti na poli romantiky a zážitků mi asi chybí už jen, aby se o mě dva kluci poprali a aby mi někdo složil song. Song chci, rvačka je asi lepší jen jako představa, než aby se to fakt stalo.
Taky jsem nikdy nikoho nerozvedla a nerozešla, ale to bych ani nechtěla. Znám se a jen bych tím zničila život a vztah dvěma lidem, kvůli tomu, že by mě ten chlap bavil měsíc. Pět tejdnů, při dobrý konstelaci hvězd.

Teď když jsem po delší době kontrolovala svůj seznam a seznala jsem, že se mi ten počet spolunocležníků zakulatil, snažím se zhodnotit své dosavadní úspěchy a neúspěchy s muži. S některými jsem spala, s některými skoro, s některými nedošlo nikdy ani na polibek, ačkoli jsem měla pocit, že jsme si souzeni.

Nabízí se otázka, jak člověk vlastně může muže počítat? Mám počítat jen ty, kteří prošli mou postelí? Nebo je vhodné počítat jen ty, kteří mě zasáhli emocionálně? Ne vždy je mezi těmito osobami rovnítko. Vlastně rovnítko je tam dost výjimečně. Valná většina emocionálně vypjatých vztahů byla jen platonická a valná většina fyzických "lásek" byla rychlá. Některé bolestivé, některé méně, některé dokonce trapné.

Ať je to jakkoli, každý z těch zářezů na pažbě, mi přinesl něco důležitého a každá z těch dalších… páni, možná deseti, platonických lásek, které se nikdy neuskutečnily, mě emocionálně zničilo víc než těch XY chlapů dohromady.

Ráda bych jednou vypsala všechny svoje lásky i "lásky" spolu s konkrétním přínosem či poučkou do života… vlastně ten příspěvek mám už dávno napsanej. Jen najít vhodnou příležitost a odvahu ho publikovat… Ono, ačkoli se to zdá… zas tolik jich nebylo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hanky-bezecky hanky-bezecky | E-mail | Web | 11. října 2016 v 23:42 | Reagovat

Asi toho bude víc, než jsem zpočátku myslela, co máme my dvě společného. Třeba ten běh, ke kterému bych se taky chtěla vrátit. :-D
Dobré téma, tohle tady, hezky volně nahozený ... ale teda osobnější je pro mne ten seriál o silikonech.

Tos mne dostala na lopatky, fakt. Protože napsat o sexuálních zkušenostech je proti tomu úplná brnkačka..  Smekám O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama