"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

CO VŠE JSEM DNES NEUDĚLAL

26. října 2016 v 14:35 | WiXXie |  Myslánka
Patříš na pranýř! Ty neschopná lůzo! Nic neděláš! Taky se takovýma slovama někdy častujete? Proč? Před dvěma týdny jsem se po třech týdnech dohrabala do fitka a fakt jsem ze sebe měla radost. Po třech týdnech, kdy jsem nic nedělala a jen jsem si nadávala, jsem se pochválila, ale pak mi něco došlo. Já se chválím za cvičení a uplynulé tři týdny jsem si nadávala a to jen proto, že jsem cvičit nebyla. Vůbec jsem se nezaměřila na to, co jiného jsem dělala. A tak mě napadlo….

Většina z nás se neustále zaměřuje jen na to, co dělá v životě špatně, nebo co neděláme vůbec. Místo toho, abychom se každý den večer před spaním ohlédli a řekli si třeba: "Dneska jsem podržel dveře staré paní a ta z toho měla radost," nebo "když jsem odcházela z práce, usmála jsem se na pana vrátného." Může se zdát, že jsou to maličkosti, ale právě na nich záleží. Vždyť, když se nad tím zamyslíme, nedržíme si v hlavě nejdéle právě takovéhle maličkosti? Úsměvy cizích lidí, které jsou vržené naším směrem, případně jakýkoli projev lidské laskavosti a dobroty, když to není nutné, ale je to dobrovolné? Za sebe říkám, že určitě ano.


A pokud se vám tohle zdá málo, můžete se třeba pochválit za to, že jste ten den uvařili, vyluxovali, umyli nádobí, whatever. Že to jsou povinnosti? Ale nejsou. Povinnost každého je jen a pouze umřít. Všechno ostatní je dobrovolné. A když to děláte dobrovolně, zasloužíte si za to pochvalu. I za to, že jste se doplazili do práce.

Pořád se za něčím honíme, říkáme jak neustále něco nestíháme. Jasně, jsem naprosto totéž. Můj život je přeplněný aktivitami a lidmi. Všechno to miluju, ale přiznávám se, že už vcelku melu z posledního. Ale není přece jen lepší, večer zhodnotit co vše jsem ten den stihl, než co jsem nestihl? Ono to zní náročně, když má člověk tolik povinností, ale pro vnitřní klid je to určitě lepší. Vždyť spokojenost a štěstí začíná tehdy, když je člověk v klidu. Aspoň na chvíli… nádech, výdech, nádech, výdech. Zní to absurdně a ano, je to absurdní, když to člověk praktikuje poprvé, ale ono to fakt uklidňuje.

OSOBNÍ OKÉNKO

Jak jsem pravila prve. Tři týdny jsem nic nedělala, prostě jsem na to neměla fyzickou energii. A samozřejmě jsem za ty tři týdny nabrala asi tři kila. Holt mám s váhou fakt problémy a kdybych se nehlídala, mám za chvíli stovku a to se nemusím ani přejídat. Celé ty tři týdny jsem byla psychickou oporou pro několik svých přátel, urovnávala jsem vztah s maminkou, věnovala jsem se své psici, pracovala jsem na burleskním vystoupení, uklidila jsem kompletně celý byt tak, jak poslední rok uklizen nebyl, vlastně jsem začala opravdu pracovat na plný úvazek, učila jsem se na posledních pár zkoušek a spousta dalších drobností. Možná, že kdybych si místo nadávání si do prasat a lenochů, radši uvědomila tohle. Totiž, co vlastně dělám a nesoustředila se na to, co nedělám (necvičím), mohly ty tři týdny bez sportu být v pohodě. Nemusela jsem se pomalu hroutit s pocitem, že jsem k ničemu, protože nikdo z nás není k ničemu. A jestli máte pocit, že jste k ničemu, tak jděte na ulici a usmějte se na prvních pět lidí, které potkáte. A věřte, že jejich den uděláte daleko hezčí. A oni na váš úsměv jen tak nezapomenou. Tuhle moc má totiž každý z nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama