"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

MŮJ ROK SE SILIKONAMA - část 2.

2. září 2016 v 10:11 | WiXXie |  Lajfstajl
Je tady druhá část rozsáhlého článku, který se věnuje mojí plastické operaci. První část je případně k nalezení zde, pokud někomu unikla. Dneska se dostaneme už přímo do nemocnice a k samotné operaci, která ale na vyprávění není moc záživná, protože jsem jí prospala.

JEŠTĚ PŘED OPERACÍ

Tři až dva týdny před operací bylo nutné absolvovat předoperační vyšetření. Což znamená natočení EKG a pár dotazů ze strany lékaře. Dalo se udělat na klinice za poplatek, ale u obvodního lékaře ho máte zdarma. Zvolila jsem tedy možnost free, i když obvoďák měl kolem plastiky fůru keců. Sestřičkám na klinice jsem ještě včas řekla, že jsem veganka, zda by bylo možné mou stravu upravit k mému přání a pak už jsem jen čekala na kýžené datum operace.
Zhruba čtrnáct dní před operací jsem se na doporučení lékaře snažila vyhýbat konzumaci alkoholu i drog. Drogy jsem vysadila úplně a alkohol jsem užívala velmi zřídka. Dnes se divím i tomu, vzhledem k tomu, že prakticky nepiju a nefetuju. Alkohol a drogy by v těle v době operace neměly být, pokud je mi známo, oboje ředí krev a pokud to anesteziologovi nepřiznáte, může vám namíchat špatné množství anestézie a hrozí vcelku velká rizika (jakmile se mi dostane na tyto otázky odpovědí, doplním je). Cvičila jsem jak blázen a tak jsem na operaci šla s fajnovými 77 kg.

V DEN OPERACE

Osudný den D bylo pondělí. Doma jsem měla zabalený batůžek s věcmi, včetně knihy, a na osmou jsem měla být na klinice. Snažila jsem se sama sebe uklidňovat co to šlo, ovšem klidu jsem moc nedošla, protože jsem ještě ráno měla značně nepříjemný rozhovor se svým šéfem, který, ačkoli jsem svou plánovanou absenci hlásila asi měsíc v kuse, o ní údajně nevěděl a dožadoval se informace, zda v úterý budu v práci (to jsem si tu jen chtěla postěžovat, souvislost s operací to nemá, kromě přivození stresu, FAKT DÍK, VOLE).
Po příchodu na kliniku se o mně sestřičky fantasticky postaraly. Dostala jsem postel u okna, růžovou noční košili, která mi udělala fakt neskutečnou radost, přenosné DVD proti nudě a ovládátko na sestřičky. K mé naprosté spokojenosti chyběla jen voda, ale jíst ani pít jsem nesměla od předchozího večera.
Další dvě slečny, které šly ten den také na operaci (všechny na prsa), se ubytovaly se mnou v pokoji na ostatních postelích a nastalo to nejhorší. Čekání.
Moje operace byla naplánovanána až jako poslední, utahovala jsem si z pana doktora, že si to aspoň pořádně natrénuje, ale kdybych byla tušila jaká nuda mě čeká, možná bych si i připlatila za možnost jít první a mít to za sebou.
Popravdě nebylo nic moc pozorovat slečny vedle mě, jak je dopují oblbováky, jak slečny usínají, jak je odvážejí a za pár hodin přivážejí zafáčované. Jak se první slečna probouzí a trochu kníká buď bolestí, nebo spíš zmaetností, zatímco mě to teprve čekalo. Kromě nudy se taky zvyšovala obava z bolesti a stres. Ale samozřejmě tohle se jinak zařídit nedá.
Díky bohu ke mně byla puštěna návštěva v podobě mé kamarádky a poté maminky a babičky, takže mi čas utekl o trochu rychleji.
Celou dobu, co jsem čekala, už do mě sestřičky cpaly antibiotika a podobný chemikálie, ze kterých člověk, který chce žít zdravě, není úplně nadšený. (Ono je na pováženou taky chtít být v souladu s přírodou a jít na silikony... No holt pokrytectví má různé tváře, důležité je aspoň si ono pokrytectví přiznat.)

MINUTY A VTEŘINY PŘED

Ještě když jsem čekala na operaci, navštívil mě anesteziolog a vysvětlil mi celý proces. Řekl mi názvy veškerých látek, které do mě budou vpraveny (samozřejmě si ty názvy absolutně nepamatuju), řekl mi, že budu intubovaná, takže mě po operaci bude bolet v krku (narvou vám do krku hadici o průměru asi jeden centimetr
(ačkoli ve filmech to vypadá, že to má aspoň 5)) a ujistil mě, že bude celou dobu u mě.
Tohle je podle mého hodně důležitá část celé operace, znáte každý obličej, který bude během operace přítomen a díky tomu máte tak nějak pocit bezpečí a rodinné pohody.
Okolo třetí nebo čtvrté hodiny nastal okamžik, kdy jsem dostala oblbovák O a pomalu se mi začal motat svět. Veškeré uspávačky snáším vcelku vtipně, mívám debilní poznámky a ještě debilnější dotazy. Vybavuju si, že jsem sama doťapkala na sál, sedla si na operační stůl a pan doktor mi začal malovat na prsa čáry. Samozřejmě se to neobešlo bez mého super dotazu, co budou dělat s odřezky kuže. Pan doktor mi velkoryse nabídl, že mi je schová jestli chci. No... nápad vskutku lákavý, mám doma svoje moudráky, kůže z prsou by taky byla taky cool, třeba jako stínítko na lampu, ale s díky jsem odmítla. Pak nevím nic.

MINUTY A VTEŘINY PO

Snažím se vybavit si pocity, těsně poté, když jsem se probudila, ale těžko se na to vzpomíná. Vím, že jeden ze silných pocitů byla zmatenost v kombinaci s tlakem na hrudníku. Ještě jsem byla oblbnutá anestézií, takže bolest jsem necítila (zatím). Na hrudi to tlačilo, jako kdybych tam měla kámen a celkově mi nějakou chvíli trvalo, než jsem si uvědomila kde jsem a proč. Mám dojem, že ovladač, kterým se volá sestřička jsem měla někde šikovně při ruce, takže ačkoli jsem se nemohla moc hýbat, sestřičku se mi povedlo zavolat rychle (po operaci páteře jsem měla ovladač za hlavou a nemohla jsem se ani hnout, tehdy byla vcelku challenge sestřičku přivolat).
Nejdůležitější věc ze všeho byla potřeba jít na záchod (ačkoli jsem od rána nic nepila) a taky dát vědět rodině, že jsem v pořádku.
Kromě tlaku na hrudi jsem taky měla vedle postele pověšené drény, které jsem další den a půl tahala všude s sebou jako dítě kačera. Kdo by se chtěl vzdělat v oblasti chirurgie, zde odkaz na wikipedii. Podle popisů tipuji, že v tomto případě se dělá spádová drenáž, kdy se prostě 24 hodin pozoruje krev, která samovolně vytéká z ran.
Po misi záchod, která byla sice náročná, ale úspěšná (sestřička se mě snažila přesvědčit abych ještě chvíli vydržela, ale já prostě neusnu, když se mi chce, byť jen trošku čurat) jsem dostala trochu vody a zase jsem usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | Web | 20. listopadu 2016 v 1:04 | Reagovat

Prebudenie z narkózy je vážne peklo :-D jak jednobunkovec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama