"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

ZLÍCHOVSKÝ KOSTEL ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

28. srpna 2016 v 14:45 | WiXXie |  Výlety
Zlíchovský kostelík mě uchvátil už před několika lety, kdy jsem ze Smíchovského nádraží jezdila do první práce. Pokaždé, když autobus najížděl na Barrandovský most (tehdy jsem byla v Praze měsíc a ani jsem nevěděla, že je to Barrandovský most), mohla jsem si vykroutit hlavu jak jsem na kostlíček se zaujetím koukala. Něčím mě uchvátil. Snad tím, jak je maličký? Nebo tím, že se tak nějak nemístně tyčí nad tou čtyřproudovkou a polorozpadlými budovami pivovaru, nebo co to je.
Každopádně o návštěvě kostelíku jsem uvažovala už hodně, hodně dlouho a nejednomu člověku jsem o něm vyprávěla, případně ho dokonce ukazovala přes řeku. Spousta lidí se dušovala, že tam se mnou půjde a ano, oni by šli. Jenže já nemám ráda plánovaný akce a většina dotyčných zase neplánované. Ať je to jakkoli, právě dnes přišel ten den, kdy jsem se ráno vzbudila v sedm hodin, což je při třicetistupňových hicech ten pravý čas na procházku.
Po snídani jsem tedy do batohu zabalila misku, lahev s vodou a nektarinku, Fridě jsem připla všechny obojky, kšíry a haltiohlávky, který nosí a vyrazily jsme.

CESTA

Jelikož bydlíme kousek od Pankráce, možnosti kterak se dostat na druhou stranu byly hned dvě. Teda tři, ale MHD jsme zavrhly rovnou, tedy... já jsem to zavrhla, Frida by byla možná i radši jela busem, kdyby tušila, co jí čeká. Nicméně zvolila jsem možnost jít před železniční most a to hned z několika důvodů.
Ještě jsem přes něj nešla, můj pes se bojí výšek a já mám strach z přecházení mostů. Jo, je to tak. Výšky mi nevadí, vadí mi mosty. Rozhodla jsem se tomuto strachu postavit čelem a tak se učím přes mosty chodit.
Tenhle nám dal neskutečně zabrat. Trvalo to rovných 45 minut (troje zvonění z Vyšehradu), ale zvládly jsme to! Co noha nohu mine jsem to šla já a vždycky jsem se musela zastavit a sednout si na zem, než popošla těch pět kroků i Frida a ustrašeně mi vlezla na klín.
Zbytek cesty proběhl více než hladce, nebylo kam zabloudit, jen jsem se snažila přijít na to, jestli se po Smíchově nedá přejí někde blíže k vodě, aby člověk nemusel jít přímo okolo hlavní silnice. Nevypátraly jsme jinou trasu a holt i tu hlavní cestu jsme přežily.
(Pokud někdo má lepší trasu po levém břehu, sem s ní.)

Cestou mě moc zaujal pohled od silnice směrem k Meet Factory. Mám ráda staré polorozpadlé budovy a kombinace billboardu lákajícího ke koupi matrace, spolu se "zátiším" rozpadlého pivovaru, auta "píchnutého na háček" a nádherných vil v pozadí na kopci, byla jak to jen říct... inu pro mě neskutečné panorama. Ještě dodávám, že ke koupi matrací láká sám dr. Čestmír Mázl, na reklamě přejmenován jako dr. Sleep.
Cestou směrem k Meet Factory jsme vyšláply kopeček a už se před námi tyčil kostel.

U KOSTELA

Celou dobu, co jsem si vysnívala návštěvu Zlíchova, jsem byla přesvědčená o tom, že je opuštěný. Několikrát jsem si kostelík dokonce našla na Google Maps a dívala se na zdevastovanou omítku a oprýskaná okna. Chyba lávky. Když jsme s Fri vyhopsaly ke kamennému kříži a zase zhopsaly dolů přímo ke kostelu, čekalo nás převkapení v podobě otevřených vrátek a rozpisu bohoslužeb, přičemž ty nedělní jsou hned dvě v 8:30 a v 10:15.
Na tabuli byla "pozvánka" k prohlídce kostela s tím, že mimo bohoslužby je možná buď před nebo po ní a zrovna mi vyšel čas tak ideálně, že jsem neváhala a mojí černou fůrii jsem uvázala u zábradlí, kde seděl nějaký pán a broukl na mě, že tam bude sedět ještě dlouho a na psa dohlédne.
Nad hlavním vchodem je okamžitě viditelná informace, že kostel je zasvěcen sv. Filipovi a Jakubovi*. Uvnitř je kostelík zdoben tak nějak... no prostě klasika. Oltář, kříž, zlato, dřevo, drahé kamení, ale na druhou stranu méně přeplácaně, než bývají jiné kostely.
Křížová cesta je v tomhle kostele zaznamenána jen kříži a nápisy a mají překrásný lustr. Okolo celého kostela jsou také velmi staré náhrobky a mimo všechno tohle, je odsud božský výhled.


LIDSKÉ PŘÍBĚHY

Po návštěvě kostelíku jsem se zapovídala s pánem, který mi hlídal psa a už jen kvůli němu se na toto místo určitě vrátím. Je to místní bezdomovec, který je na ulici už 17 let a u kostelíku bývá 5 let o každé mši. Nemusel mi ani říkat to, že jsou na něj lidé zvyklí, protože už během našeho povídání o psech a o práci přišlo několik lidí s drobnými, které mu dali do kelímku od kafe aniž by je o to musel žádat (drobnými... paní, která sama vypadala, že má od ruky do úst, mu dala 40 Kč) a jiná paní dokonce přinesla tašku s jídlem a ještě pána lehce sekýrovala s tím, aby to snědl ještě dnes, že je to vyndané z ledničky.
Ať je člověk jaký chce, když je upřímný a hodný, stojí za to ho podpořit. Většinou může nabídnout alespoň tu upřímnost, ta se dneska už moc nenosí. A nejen za pánovo upřímné přiznání: "To víte, že si víno dám, ale stačí mi ho litr na den, nemusím se opíjet do němoty a taky když žebrám, tak řeknu upřímně proč," se na Zlíchov moc ráda někdy vrátím.

CESTOU NECESTOU

Kromě pana bezdomovce se na nás přišel podívat ještě pan farář, který nesl panu bezdomovci nějaké vytištěné papíry a stihl mi říct, že kostel
funguje již 300 let a ať se určitě ještě někdy zastavíme i s pejskem.
Cestou domů jsme to vzaly přes Barrandovský most a jak bývá mým dobrým zvykem, vybrala jsem si kousek nad Přístavištěm uličku, kterou neznám a zakufrovaly jsme jaksviň. Vymotat se z branických uliček nám zabralo bezmála půl hodiny, ale zase jsme objevily nádherné vily a domy (včetně jednoho psycho baráku, který vypadal jak z Hitchcockova filmu-štěkal u něj německý ovčák a u dveří zpívala malá holčička).
Domů jsme došly totálně unavené, ale spokojené. Tuhle procházku doporučuji každému, kdo má trochu zájem o historii i uměleckou i lidskou.
Celou výpravu nám posvětil BAK. Pevně doufám, že je to pes, který napsal svoje jméno na zábradlí Barrandovského mostu. (Na psa super!)



Pro bližší info o kostelu doporučuju mrknout sem: http://www.centrumbarrandov.cz/kostely-a-bohosluzby/ anebo rovnou přijít před bohoslužbou omrknout interiér, případně i milého pana bezdomovce.

Bohuslužby se konají:
neděle - 08.30 hod., 10.15 hod. (modlitba růžence od 9.45 hod.)
středa - 18.00 hod. - následuje adorace cca 20 min.
pátek - 18.00 hod. (mimo červenec - srpen)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama