"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

POŘÁD JSEM TO JÁ

19. srpna 2016 v 10:55 | WiXXie |  Lajfstajl
Od chvíle, kdy jsem v půlce července nastoupila do nové práce, se fotím ve velkém zrcadle u výtahu. Když si tak zpětně prohlížím ony fotky, nemůžu se ubránit pocitu, že je tam každý den úplně jiná osoba.

Znáte to, každý má nějaký styl, někteří lidé dost specifický, který je tak nějak určuje a na základě několika jejich kousků v šatníku si je dokážete zařadit do subkultury a tak nějak si aspoň trošku odhadnout co od toho člověka možná můžete čekat. Samozřejmě tím neříkám, že by člověk měl ostatní soudit podle oblečení, to ani náhodou, ale když někde potkám kluka, který má rozkrok u kolen, na hlavě čepici s placatým kšiltem a tričko Ektor, je mi hned jasné, že pravděpodobně mnoho společného mít nebudeme.

To, že šaty dělají člověka platí u nás žen dvojnásob a už podle hadrů je většina mužů schopná poznat, co bude žena zač. Tohle si občas lidi myslí i u mě, když mě vidí poprvé. Pak mě potkají podruhé, potřetí a najednou kroutí hlavou a křižují se stylem "pane Bože, co ty jsi za člověka, jak se v tobě někdo má vůbec vyznat?" No, těžko. Já sama se v sobě mnohdy nevyznám, ale jedno vím určitě. Ať už jdu oblečená v čemkoli, vždycky jsem to já a stojím si za tím. I když mám na sobě žabky, kraťasy, jsem bez podprdy, nemám na ksichtě žádnej make up a na hlavě se skví umaštěnej drdol. Sama vím, že se cítím daleko líp, když jsem nalíčená a mám na nohách podpatky, nebo alespoň balerýnky. Připadám si pak tak nějak víc něžně a křehce, naopak, když si vezmu podkolenky a moje oblíbený rádoby pánský polobotky, mám rozvernou a rebelskou náladu. Jakmile si vezmu šatičky a sandály na klínku, připadám si jako dámička a naopak, v džínách se většinou snažím schovat do davu. Řekla bych o sobě, že jsem takový schizofrenik diletant a korunu každému, kdo si troufne všechny mé osobnosti poznat. U mě obzvlášť platí heslo, který jsem buď někde slyšela, nebo ho moje hlavička vymyslela sama: "Feel like shit, look like shit." Když se cítím mizerně, je to na mě hned poznat a odrazí se to i na oblečení... Dá se jen hádat který z vyfocených modelů byl fakt ten "nejítvennaháchcidneskaradšiumřítnemluvtenaměanečumtenamě".

Tenhle článek tady není proto, abych se vytahovala tím kolik mám ve skříni hadrů, ani proto, abych tim nějak adorovala sebe, spíš mi přijde zajímavé zamyslet se nad tím nakolik člověka ovlivňuje to, co si ráno vezme na sebe. A taky popravdě nemám tolik času, abych mohla napsat některý z mnoha článků, které jsou v plánu na témata k zamyšlení.

Nicméně do budoucna se můžete těšit na reportáž z výletu do Polska, krátkou recenzi knih Trainspotting a Venuše v kožichu a opět jeden článek na téma ženy, ženství a věčné boje s muži.

A taky jsem přihodila pár fotek, který jsou focený doma, ještě před tím, než jsem si vytvořila zábavu v podobě focení v práci, protože zrovna ta kombinace šatů a bot je jedna z mých nejoblíbenějších.

A nezapomeňte lajkovat FB stránku a Instagram.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *** *** | 19. srpna 2016 v 14:05 | Reagovat

Sice někde vidím barvu, ale pořád by to sneslo víc duhy.
Ale i tak je to fencyšmency :*

2 Gábina Gábina | E-mail | Web | 2. března 2017 v 21:54 | Reagovat

Zajímavé outfity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama