"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

PŘÁTELSTVÍ JE KULIČKA Z HOVEN

7. července 2016 v 10:11 | WiXXie |  Myslánka

Už se vám někdo stalo, že jste se s někým potkali a měli jste pocit, že toho člověka znáte? Pocit, že jste se už třeba museli potkat v minulým životě a, že navzájem patříte do života toho druhýho a on do vašeho?

Jo, taky se mi to stalo. Je fakt, že já vyjdu s každým, tudíž mít pocit "connection" u mě není až takovej problém, zvlášť když je člověk pod vlivem jakejchkoli látek. Nicméně dva případy mě fakt poznamenaly dost a zpětně jsem došla k poznání, že takováhle "connection" je možná trochu blbost a přátelství tohohle typu je mnohdy přeceňovaný.

Jak dlouho to trvá než poznáte člověka? Mám kolem sebe hodně přátel, ale o lidech o kterých řeknu, že jsou moji přátelé rozhodně nemůžu říct, že bych s nima zažívala "connection". Občas je to spíš "disconnection" nebo "unconnection". Ale rozhodně to jsou moji přátelé, jichž si vážím, mnohdy právě proto, jak moc jsou jiní než já. Máme za sebou dalekou cestu, kdy jsme se poznávali, povídali si o životě té druhé osoby a všechno se to na sebe nabaluje jako když hovnivál tvoří svojí milovanou kuličku. I přátelství je vlastně taková koule z hoven. Zažíváte spolu hezký věci, ty jsou většinou uprostřed a pak se společnejma silama brodíte hovnama. Podporujete se při rozchodech, rozvodech, vyhazovech z práce, krádežích, kocovinách, atd., atd. Využíváte onu kuličku jako útočiště, abyste si na ní léčili rány, chladili hlavu, našli ochranu. Ještě dnes občas nevycházím z údivu, co mi moje dlouholeté kamarádky a kamarádi prozradí o sobě a o svém životě.

Naopak, když se někde s někým sešňupete nebo zlejete a začnete si blejt svý životní příběhy, tak to není ani connection, ani přátelství. To je prostě jenom monolog a monolog, kterej ze sebe většinou oba dva komunikátoři prostě potřebujou dostat. Nikoli dialog.

Občas se může poštěstit, že fakt narazíte na člověka, kterej má podobný myšlení jako vy. Zezačátku je super, že neustále říkáte věci jako: "Wow! To si taky myslim!" / "Páni, tak přesně takhle bych to řekla." / "domyslete-si-co-chcete". Jenže to je super tak první dva, tři večery. Pak už vás to začne nudit, protože pokecat se zrcadlem si můžete i doma a ještě ušetříte peníze za chlast. Zvlášť když po pár společně strávených večerech přijde vystřízlivění a dotyčný vám napíše něco ve smyslu, že tohle nemůže dělat protože toto a toto. A vy pláčete. A pláčete a pláčete. "Vždyť jsme si byli tak strašně blízcí. Vždyť jsme si tak rozuměli. Jak mi to mohl udělat? To pro něj nic neznamenalo to spojení mezi námi?" Ne. Fakt ne! Jednak má tohle spojení asi s každym druhym (jo, to alkoholici mívají) a jednak to prostě nebylo reálný. Nebylo to přátelství, natož něco jinýho.

Přátelství je fakt nutný budovat a stavět na pevnejch základech. Jak by asi fungoval barák, kterej by byl postavenej na čtyřech větvích i kdyby měl střechu ze zlata? Asi dost na nic, ne? Zato když vybetonujeme základy, vytvoříme čtyři obvodový zdi z pevnejch cihel a pak to poženeme nahoru, tak i když nám nezbydou peníze na zlatou střechu, bude v tom domečku daleko líp, než v tom pozlaceným.

OSOBNÍ OKÉNKO

Ono totiž, podle mýho, kamarád/přítel/partner by rozhodně neměl bejt někdo, s kým máte takovouhle "connection", pak hrozí, že to sklouzne do nudy. Daleko radši mám, když se s někým zasekneme na diskuzi na libovolné téma a mluvíme o tom třeba i hodinu v kuse. Daleko spokojenější jsem, když mě můj komunikační partner přiměje přemýšlet a nahlížet na svět v novém světle a rozšíří mi tím obzory. Na to, abych kníkala a slintala blahem, že něco vidím stejně, si můžu fakt pokecat se zrcadlem.

Nebudu tu rozmazávat svoje, nebo kamarádek, osobní zkušenosti. Jediný co pro tuhle věc, podle mě platí, je to, že pokud s někým máte takovýhle pocity a dotyčný se na to vykašle, ale vy byste pořád chtěla udržovat nějakej kontakt, i když vás to strašně bolí, serte na to. Vylečte se z toho neštěstí tím, že s dotyčným nebudete komunikovat. Pokud totiž ten člověk má ve vašem životě opravdu svoje místo a má tam být, bude tam i za půl roku, až vás konfrontace s ním nebude emočně vyčerpávat.

Též doporučuju lajkovat FB stránku, aby vám neunikl žádný článek a rovnou i Instagram, kam přihazuju dost často veselé fotky ze života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama