"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

NEROVNÉ ROVNICE

20. července 2016 v 11:51 | WiXXie |  Myslánka
Události posledních několika dnů mě přivedly na strašně moc myšlenek. Těma událostma myslim samozřejmě Nice, pokus o puč v Turecku, zas nějakou střelbu, atd. Předně teda si nemyslim, že by moje slova měly nějakej význam. Nemyslim si, že by někoho zasáhly. Nemyslim si, že bych měla tu moc někoho ovlivnit. Nemyslim si ani, že by to povídání někdo doopravdy četl. Tudíž to sem nepíšu jako agitku, nebo jako nějaký žvanění, který je nutný brát nějak extrémě vážně. Spíš jsem si v tom sama potřebovala udělat pořádek, sesumírovat svý názory na věc a když už jsem s tim strávila tolik času, proč to nemrsknout i online.

Nejsem rasista! Jasně, každej čeká nějaký "ale" a fůru argumentů, který vlastně omlouvaj to, že člověk rasista ve skutečnosti je. Pardon za zklamání. U mě žádný ale není. Teda je, ale trochu jiný. Moje "ale" zní: "byla jsem"... za časů dávných (bohů, hrdinných náčelníků a králů, nepokojem zmítaná zem zrodila hrdinku. Byla to WiXXie, mocná princezna bojovnice, zocelená žárem četných knižních bitev. Síla, vášeň a nebezpečí... JEJÍ ODVAHA MĚLA ZMĚNIT SVĚT.) Jo jasně, to by bylo strašně fajn. A fakt bych si nepřála nic jinýho, než abych mohla změnit svět, ale obávám se, že na to jsem krátká a pardon za drobnou odbočku ke Xeně. Nicméně, jo. Byla jsem před několika lety. Měla jsem názor, že kvůli jednomu zralýmu jablku nebudu přebírat celý pytel shnilých, ALE ten názor jsem změnila. Důvody jak a kdy a proč jsou vedlejší. Důležitý je, že teď je můj názor takovej, že i kdyby měla být zralá jenom půlka jednoho jablka, tak prostě celej pytel přeberu a budu se brodit hnilobou, protože ta zralá půlka, nebo jedno zralý malý jablíčko, za tu námahu stojí.
A tim teď nemyslim jenom to, co "trápí" českou populaci-"nepřizpůsobivý Rómové" aka cikáni. Hele... oni sami se tak nazývají a není to nijak hanlivý. Tenhle výraz nikdy nikoho neurážel, označoval vpodstatě subkulturu. Hippies taky nejsou naštvaný, když je tak označíte.
Takže prostě cikáni. Ano, mají jiný hodnoty a kulturu. Tak se s tim už smiřte. V dobách bio matek, který úzkostlivě hlídají každej lepek, který jejich dítko vloží do úst, si cikánský děti hrajou na písku, čutaj mičudu. Ale víte co? Oni jsou šťastný! Jediný děti, který vidim pobíhat venku a smát se, jsou ty tmavý děti. Nehledě na to, že si tam hrajou bez rozdílu věku nebo pohlaví.

Když jsem já byla na základce, všichni se striktně dělili. Na holky a kluky, na áčáky a béčáky, na sedmáky a šesťáky. Na sídlišti, kde žije moje mamka je k vidění pořád tohle dělení u "bílých" dětí a naopak sounáležitost u "černých" (když už to mám teda nějak označovat). Hrajou si všichni dohromady a působí šťastně. Stokrát radši slyšim jejich řev smísenej se smíchem, než ty zaprdlý malý intelektuály, který v pěti letech derivujou (tohle slovo by mělo bejt normálně zakázaný aspoň do patnácti).
Oklikou se dostávám k tématu, ke kterýmu se chci dostat, protože to je problém globální. Uprchlíci to nejsou. Ti už jsou skoro zapomenutý. Ale souvisejí s tím o čem chci mluvit. Teď tu máme jinej fenomén. Teroristy a muslimy, což je pro mnohé evivalent. A taky vlastně souvisí s uprchlíkama, protože podle mnohých jedinců je to rovnice, kdy uprchlík=muslim=terorista.
Můj postoj k uprchlíkům je vcelku jasnej a nikterak se za jeho vyjádření nestydim. Ani nemám potřebu ho nějak obhajovat nebo argumentovat. Nejsem nadšená z jejich množství, který se aktuálně poněkud zvýšilo (a to jenom údajně, já jsem žádnýho uprchlíka nepotkala), ale když už tady jsou, tak se nechovejme jako kreténi a pomozme jim. Jsou to primárně lidi. A je mi dost jedno proč tady jsou, jestli z politickejch důvodů, nebo kvůli penězům. Prostě tu jsou. To je holej fakt.

S těma teroristama je to trošku jiný. (Ono teda ten článek asi nebude úplně záživnej, ale prostě musim.) U nich to není, že "prostě jsou". Protože oni "prostě nejsou", oni jsou... oni... já to prostě nechápu. Je spousta věcí, který dokážu pochopit, nad kterýma povytáhnu obočí, ale prostě se s trochou fantazie a tolerance opravdu dají normálně logicky vysvětlit, odvodit, vydedukovat. Ale tohle je prostě něco, co nechápu. To opravdu někdo tak strašně moc věří v Alláha, že zabíjí? Nebo ho k tomu něco pudí? Má ten člověk psychickou poruchu a slyší hlasy, který mu našeptávají, aby se odstřelil v nákupním středisku? I to bych ještě DOKÁZALA pochopit. Ale, proboha, v jakym vesmíru je člověk tak zlej, nebo vymletej, že jde a odpráskne (nebo dá pokyn odprásknout) několik desítek lidí "ve jménu víry, ve jménu míru, ve jménu dobra". Dobro? Tohle? Like a really??? A proč jsou ty lidi vůbec tak vymletý?

Před pár měsíci jsem začala chodit do kostela. (Vypadá to, že úplně odbočuju co? Don't worry, k tématu se vrátim oklikou.) Nekřižuju se, necákám na sebe svěcenou vodu, pro jistotu ani tu nesvěcenou. Necpu kostelu prachy, jediný co mívám v kabelce bývá svíčka, kterou zapaluju svatýmu Tadeášovi, tak nějak ze zvyku. Prostě přijdu do kostela, dřepnu si do zadní řady a jediný co teda udělám pro klid, je, že před vstupem do kostela vyndám sluchátka z uší. Sedim, čučim na ten kříž, uvažuju, jaká by to byla sranda ho sundat a obrátit, a u toho přemýšlím. A mezitim chodí do toho kostelíka jiný lidi. Někdo přijde, sedne. Někdo přijde, pokřižuje se, sedne. Někdo přijde, namočí si ruku v tý divný mramorový vaničce, pokřižuje se, sedne. A pak jsou ty extrémy, ty lidi, co se v tom kostele mrcasí furt a KDYKOLI JDOU CHODBOU, TAK SI KLEKAJ. Whyyyyyyyyyyy???? Nevěřim v Boha, ani v Ježíše. Teda v Ježíše, jakožto humanoidní existenci jo, ale byl podle mě spíš nonstop na LSD a uměl to dobře vysvětlit, proto ho tolik lidí následovalo. Ale jestli existuje něco mezi nebem a zemí a jestli je to tak milosrdný, jak se říká, tak úplně prdí na to jestli před nim klekám nebo ne. A nejvíc ze všeho by asi kašlal na to, jestli jsme černý, nebo bílý. Takže proč to všechno??? Je to jenom špatným vysvětlením nějakejch prvotních myšlenek? Někdo si to překroutil a vzal za svý? Vytrhnul z kontextu? Nebo co se to děje? Co je s tím světem tak strašně špatně???? A navíc, ten kdo dá pokyn k vraždění... je sám o sobě přesvědčenej o svojí víře a zabíjí fakt ve jménu víry?? Nebo je to spíš jen padouch, kterej využívá věřící???

Náboženství? Já nevidím nic špatnýho na tom, že je někdo věřící, ať si každej věří čemu chce. Je to pro mě stejné jako se stravou. Leccos nejím, ale nejím to z vlastního přesvědčení a nikomu to necpu (teda, když se mě někdo zeptá, ráda mu odpovím a občas se trochu rozkecám). Rozhodně to ale nikomu necpu v tom smyslu, abych se dotyčného snažila přimět, aby přijal moji "víru". Moje víra je moje víra a kdybych věřila v to, že švábí moč léčí, nikdo mi do toho nemůže kecat (vlastně... močí švábi???).
Přijde mi pak trochu smutný projevovat nenávist vůči muslimům, katolíkům nebo jakémukoli jinému náboženství. Nejsou všichni stejní a ti, kteří vraždí lidi, to podle mě vůbec nedělají ve jménu náboženství nebo nějakého z nějakých podobných pohnutek... prostě je něco špatně s nima osobně. Anebo prostě jenom uvěřili nesprávné osobě.
Jako sorry, ale kdybych byla osmnáctiletej kluk s průměrným až podprůměrným IQ, žila někde v zemi, kde to není až tak úplně ideální a nastoupil přede mě nějakej charismatickej člověk, kterej umí hodně dobře mluvit, jeho slova jsou plný naděje a příslibu super budoucnosti, asi bych mu taky uvěřila. Třeba proto, že bych chtěla chránit svojí rodinu. Ostatně něco podobnýho už se přece stalo. Tím je samozřejmě neomlouvám, jen říkám, že chápu proč mladý nerozvážný kluci bez zkušeností padnou do pasti mnohdy velmi šikovným rétorům. Takže proč nenávidět muslimy? Jsou to prostě jen věřící. Mně osobně teda neuráží holka s šátkem na hlavě, která má nějaký přesvědčení (že nechce vyšetřit od doktora muže nebo podobně). Urážet mě bude, až se bude chovat jako kráva, ale to mě bude urážet ať má na tý hlavě třeba i královskou korunu.

Teď už se jen dostat k jádru pudla, a zkusit pochopit, proč ty dotyčný rétoři říkají, co říkají a mají potřebu vraždit nevinný lidi... To se bojim, že nevyřešim, i když bych moc ráda.

OSOBNÍ OKÉNKO

Řešim teď ale ještě jedno dilema. V posledních pár týdnech mi začaly tikat biologické hodiny (naštěstí se ty mrchy už zase zastavujou), ale když vidim dnešní svět, tak prostě děti fakt asi nechci. Nechci je přivést do tohohle světa. Už jsem se přestala bát společnosti jako takový (počítače, amorálnost). Protože to, jaký hodnoty dáš dítěti doma, to se s ním poveze celý život. Takže pokud se doma nastaví pravidla, možná se potomek dožije puberty, aniž by ho rodič měl potřebu umlátit kladivem. Ale začínám se bát obecně světa. Bojím se sama o sebe, bojím se o své blízké a nechci se bát o svůj plod. Nechci, abych každý den umírala strachem z útoku nějakýho idiota, kterej si prostě jen tak z nudy řekl, že vyvraždí celou školku "bezvěrců", nebo jaký pohnutky k tomu dotyčnej "frajer" má. Nechci se bát při pomyšlení, že do něj může na zastávce najet auto, který řídí nějakej magor, ať už je to z jakechkoli pohnutek. Spousta lidí mi říká, že jsem sobec, když nechci mít děti. Myslim si opak. Byla bych sobec, kdybych je chtěla.

A tak se zase vracím maximálně tak ke svýmu konceptu "mít rodinu" a to je adopce. Na světě je tolik dětí, který by potřebovaly lásku. Nemyslím si, že zrovna můj genofond by byl natolik úžasnej, abych ho musela šířit po světě dál. Budu vlastně docela ráda, když kombinace mýho otce a mojí matky umře spolu se mnou.
Jasně, může se stát zázrak, že narazím na muže, kterej bude inteligentní, zábavnej, nesobeckej, dominantní, lehce zvířecí a brutálně tolerantní. A pokusí se ochočit si mě a domestikovat. A bude chtít nějaký mláďata. Pokud to bude fakt ten správnej sameček, možná mu i nějaký děti na svět přivedu (tady je důležitý, že musim cejtit, že bude fakt OTEC, ne jenom dárce genu, jako je valná většina chlapů v mým okolí. Vztah vyjít nemusí, ale nedovolim aby moje děti neměly tátu.) Ale i přesto si za adopcí stojím. Věřím, že mám v sobě dostatek lásky, kterou můžu rozdělit mezi případné vlastní děti a dát ji i nějakému, které sice biologicky moje nebude. Protože k čemu biologie, když máme Disneyland.

Jo a lajkujte mojí nově vzniklou FB stránku případně můj osobní Instagram.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama