"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

KVŮLI/K VŮLI...

28. července 2016 v 20:26 | WiXXie |  Myslánka
"Já jsem přestal kouřit, protože to chtěla Monča," svěřuje se mi brácha, když se válíme po koncertě na trávě a libujeme si, jak je super bejt nekuřák. Nemluví teď o současné situaci, ale o situaci před deseti lety, kdy se seznámil se svojí ženou a kvůli ní přestal kouřit poprvé. Po devíti letech zase kouřit začal a vydrželo mu to rok, načež teď přestal. Sám od sebe. Respektive po přečtení chytré knihy, ale ze své vůle. Což mě přivádí ke spoustě myšlenkám, když děláme něco kvůli někomu, a jaké to má dopady.

Jasně, zas mířím k mezilidským vztahům. Je hrozně hezký, když někdo na někoho bere ohledy a dělá něco kvůli němu. Ale nemyslim si, že je to dobře. Teda samozřejmě, když jdu na koncert dechovky kvůli babičce, je to OK. Já mám na mysli takový ty velký rozhodnutí. Změny barev vlasů, kérky, vykašlání se na svý kamarády a další.
Člověk by se měl rozhodnout sám stylem: "vím, že mojí holce se líbí modrá barva, mám doma tři košile, černou, modrou a červenou, ve všech se cítím dobře, všechny tři mi sluší a vím, že v nich vypadám skvěle, tak si vezmu tu modrou". Čili ne kvůli tomu, že se přítelkyni líbí modrá barva, ale svobodně jsem se rozhodnul, že si vezmu modrou, plus jako bonus vim, že udělám radost přítelkyni. Takový rozhodnutí mi přijdou fér a fajn a strašlivě milý. Ale aby si na sebe někdo bral modrou košili, i když jí z hlouby duše nenávidí a připadá si v ní jak vzducholoď... to je přece blbost.

Ale stejně tak by to mělo bejt i naopak. Nechtít po někom něco jen kvůli vám. Každej člověk si k tomu musí dojít sám a jestli víte, že něco chce sám od sebe a vy víte jak mu pomoct a ještě máte radost z toho, že se chce změnit, dejte mu to najevo. Pomozte mu jak to jen půjde, ale nikdy se nesnažte ho přesvědčovat nebo někam tlačit, většinou to pak má výsledek ten, že dotyčný začne mít pocit, že je do něčeho nucen a dělá něco KVŮLI někomu a začne kolem sebe kopat. Není to přirozený vývoj událostí a pak to většinou dopadne tak, že se člověk vrátí k onomu duhu, nebo neduhu, který na něm někdo jiný chtěl změnit.

OSOBNÍ OKÉNKO

Mojí maminku vždycky hrozně trápilo, že kouřim a piju. Celou dobu do mě hučela, jestli bych nechtěla přestat. "Aspoň kvůli mně, dceruško."/"Ne! Nepřestanu kvůli tobě ani kvůli nikomu jinýmu." Zněla moje odpověď a stála jsem si za tim. A přestala jsem. Kvůli sobě. Protože to mě začalo štvát, já jsem sama sobě lezla na nervy a mně se to hnusilo.
Stejně tak jsem přestala chlastat první ligu, jíst smažený, sladký, skutečně jsem si zamilovala uklízení a starání se o domácnost, atd. A stejně tak se modlim, že některý věci, co mě štvou na mojí mamince, se změní, protože to bude chtít ona. Ne kvůli tomu, že to štve mě. Protože to, že to štve mě je jen a jen můj problém.
A to já bych v tomhle případě měla změnit sebe. Tedy měla... Neměla. Nechci se měnit kvůli mamince, ale sama bych ráda změnila svůj pohled na ni, protože jí mám ráda a chci jí respektovat takovou jaká je.

A taky bych ráda poděkovala svému kamarádovi, že KVŮLI MNĚ šel minulý týden na thrash metalový koncert, ačkoli poslouchá naprosto jiný styl hudby. Tohle jsou ty kvůli, který jsou v pořádku. Děkuji zi, J.

A ještě hlásím lajkovat FB stránku.
A sledovat i Instagram.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jJ jJ | 31. července 2016 v 0:30 | Reagovat

Rádo se stalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama