"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

KOMUNIKAČNÍ BLOKY

29. července 2016 v 11:39 | WiXXie |  Myslánka
Komunikace!!!! To je oč tu běží!!!!

Proč má, proboha, tolik lidí problém s komunikací?

Před pár měsíci jsem na svou osobu slyšela fakt úžasnou větu: "Já bych tě nikdy v životě nechtěl naštvat... viděl jsem jak se tváříš a jde z tebe strašnej strach." Když jsem tuhle moudrost tlumočila bráchovi, začal se smát a dal dotyčnému za pravdu, že prý i sedmihlavá saň je proti mě domácí mazlíček, když jsem naštvaná.
Jenže. Ono neni až tak snadný mě naštvat. Vážně. Na druhou stranu...až tak těžký to taky neni. Stačí k tomu jedna ze čtyř věci. Nedodržení danýho slova, lhaní, ignorace a špatná komunikace.

Já prostě nechápu, proč jsou lidi tak tupý a myslí si, že když se neozvou a nevysvětlí situaci, že tím něco vyřeší.
Jako sorry, ale opravdu je stokrát lepší říct: "Hele promiň, ale věc se má tak a tak, cítím se tak a tak, uděláme to tak a tak." V jakym vesmíru má člověk právo říct potom druhýmu: "Ne, nerespektuju tvoje rozhodnutí a uděláme to úplně jinak." No v jakym? V žádnym! Každej musí respektovat rozhodnutí toho druhýho, ale hergot, pokud chceš respekt, respektuj existenci svýho komunikačního partnera. Neexistuje nic, co by nešlo vysvětlit slovně, ať se to týká čehokoliv.
Narážím na to v podstatě dnes a denně. Ať už mezi partnery, mezi rodiči a dětmi, mezi přáteli. Vždyť je přece stokrát lepší říct nejlepší kamarádce: "Zlato promiň, ale vstala jsem levou nohou, nechci s tebou dneska mluvit," než po ní bezdůvodně štěkat, případně odpovídat jednoslovně a vyvolávat v ní pocit, že něco provedla, když to tak neni. Stejně tak je lepší říct jí hned, kde je problém, když něco opravdu provedla. A pokud to ona nechápe a něco vám vyčítá, je to jen a jen její problém.

To, že s někým zrovna nechceme mluvit, nebo jsme na něj dokonce naštvaní, přece neznamená, že ho máme rádi o něco míň, nebo dokonce, že jsme ho mít rádi přestali. Kolikrát nás něčím naštvou rodiče a máme je snad míň rádi? Ne. Prostě je jen špatná konstelace hvězd a tak je fakt lepší klidit se dotyčnýmu z dostřelu a zkusit to jindy.
Lidi, proboha komunikujte spolu. Neni nic horšího, než když děláte mrtvýho brouka a dovolíte, aby v člověku, kterýho vlastně máte rádi, hlodal červík pochybností a aby se na vás postupně naštval do takový míry, že až vás příště uvidí, pravděpodobně vám ani neodpoví na pozdrav, bude stát s rukama založenýma a vy se budete modlit, aby vás ten naštvanej pohled neuvrhl do očistce. V tom lepším případě po vás jenom mrskne půllitr či popelník.

Částečně s tím souvisí i to, že když někoho v dnešní době pozvete na kafe, nebo nedej bože třeba do kina, anebo mu dáte dokonce pusu, jen tak, protože zrovna v tu chvíli chcete, má dotyčnej okamžitě pocit, že po něm požadujete minimálně zásnubák a klíče od bytu. Lidi si pletou tři základní projevy náklonnosti: slušnost, snaha někoho poznat a dvoření se. A potom vzniká spousta nedorozumění... Bohužel. Přitom mnohdy je to celý jen o tom, že si s někým rozumíte, chcete ho víc poznat a strávit s ním trochu času. Jenomže jelikož jste zablokovaní a neumíte říkat věci jako: "mám tě ráda" nahlas, tak raději obejmete, políbíte, pohladíte. Rozhodnutí žádný nechcete, ba co hůř, sami nevíte jak na tom emočně momentálně jste, co chcete a nechcete. Chcete jen aby vás k sobě někdo přitulil a vy měli na chvíli pocit, že vás má někdo aspoň trošku rád.

OSOBNÍ OKÉNKO

Nic mě nikdy nenaštvalo tolik, jako když jsem se musela 4x ptát na jednu věc, než z dotyčnýho vylezla pravda, která se dala úplně bez problémů říct hned. Pak většinou ještě začne pasáž: "Vidíš, proto jsem ti to nechtěl říct, abys nebyla naštvaná." A v tu chvíli si přeju bejt kreslený meme zmatenýho asiaty s nápisem "WHAT THE FUCK?!?!?!" nad sebou. Jak jako abys nebyla naštvaná? Já nejsem naštvaná proto, že sis našel jinou holku, chápu to. Já jsem naštvaná, že jsem se tě na to musela zeptat 4x (a to doslova: "Ty sis našel jinou holku?") než z tebe vylezla pravda... (true story, bro).
A tak jsem v týhle oblasti fakt vděčná za svýho polobojfrenda, nebo jak ten podivnej polovztah nazvat, se kterým jsme si oblíbili větu: "Nechci aby to vypadalo, že na tebe tlačím..." Když jsme spolu začínali, vysvětlili jsme si co od sebe navzájem chceme (rozumíme si v různých oblastech života, ale v těch hlavních ne, tudíž žádný závazky a budoucnost mezi náma je téměř nereálná) a tak fungujeme stylem: "Nechci, aby to vypadalo, že na tebe tlačim, ale ráda bych tě dneska viděla." Když na to přijde, ráda se uvidim s kymkoli jinym s kym si mám co říct, ale seš první v mý historii chatu. Nemáš čas? Nevadí, existuje spousta lidí. Máš čas? Super.

Taky nezapomeňte lajkovat FB stránku a Instagram.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama