"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

JEDNONOCOVKY

16. července 2016 v 8:33 | WiXXie |  Myslánka


Co všechno se za tímhle pojmem skrývá??? Spousta lidí to zná z filmu jako scénu z klubu, kdy se opilá blondýnka potácí na vysokých podpatcích k baru, kde stojí ve značkách oděný frajer, laškovně na ní mrkne a slečna jde. Prožijí spolu vášnivou noc plnou sexu, vlastně ani nevědí jak se ten druhý jmenuje a ráno je jim akorát trapně a mají morální kocovinu.
Jasně, že občas se takovýhle scénář změní v realitu, ale sama za sebe můžu říct, že "láska na jednu noc", myšleno opravdu LÁSKA není výmysl a vážně existuje. A má ohromný kouzlo. To, co se odehrálo pár řádků výš není láska na jednu noc, to je prostě jenom lacinej vpich a kouzlo ani omylem nemá. I těch mám pár za sebou a mnohdy to byla docela sranda.
Dřív mi tenhle typ zážitků nevadil, naopak jsem je vyhledávala. Protože jednonocovky, jak s oblibou říkám, jsou skvělá příležitost nasát kouzlo, užít si a existovat z té intenzity klidně pár týdnů. Teď preferuju jiný zacházení, ale k tomu asi každej člověk musí nějakým záhadným způsobem dojít. (Asi s věkem a zkušenostma. Mít pocit, že už je dostatečně vyblbnutej a nebude mít v budoucnu potřebu tahat si domů cizí lidi.)

Nicméně, z těch několika případů, který se mi staly, mi v hlavě a v srdci utkvěly dva konkrétní příklady. Jeden byl pro mě asi nejbolestivější záležitost za posledních pár let. Aniž to ta osoba ví, tak mi tak strašně moc ublížil, jako se to už dlouho nikomu nepovedlo. Ten druhej případ byl zase jeden z těch nejkrásnějších a nejintenzivnějších zážitků, jaký jsem kdy prožila.

VZOREK 1

Někoho poznáte (třeba někoho o jehož existenci víte, ale v životě jste se na něj ani nepodívali, protože nebyla příležitost a důvod). Zdá se vám úžasnej. Několik hodin prosedíte na sedačce v klubu a povídáte si. Absolutně si nevšímáte ničeho okolo vás, kamarády ve vší slušnosti odešlete pryč, protože chcete mít svůj objev pro sebe. Po těch XY hodinách se společně zvednete a cestou domů se shodnete, že se vám ještě nechce se loučit. Je docela samozřejmé, co se stane dál. Objetí, něžná pusa na tvář, letmý polibek na rty, líbání na zastávce... Kecy, prdy, beďary. Prostě sex. Sex, kterej je vlastně celkem dobrej, protože objev je stejnej dobytek jako vy a dost si v posteli rozumíte. Orgasmu sice nedosáhnete, ale co, jde o pocit. O pocit souznění duší, který jste měli celých těch několik hodin konverzace. Pocit naprostýho porozumění a vlastně... zamilovanosti? Celej večer jste si notovali, zjistili, že máte rádi stejnou hudbu, máte za sebou velmi podobnej životní příběh, že dotyčná osoba je nesmírně inteligentní a galantní, umí se chovat (když chce, jak jsem zjistila později)...* A zde nastává kámen úrazu. Tady je to KOUZLO. To kouzlo, který pak, když přijdu na řadu ty jeho sliby, chcete znovu. A tak máte zoufalou potřebu se trapně ozývat, ponižovat se a všemožně se snažit to kouzlo obnovit. Ale ono už nebude. Proč? Protože právě ony sliby.

Je otázka kdo je v tomhle případě na vině, ale stojím si za tím, že muži moc rádi slibují a my ženy si moc rády něco slibujem.
Fakt sorry, ale pokud je chlap schopnej říkat nahlas věty jako, "jsi můj splněnej sen", "líbila ses mi už když jsem tě viděl poprvý v červnu", "umim si představit mít s tebou rodinu" a do toho pořád házet nějaký "příště", div mě nepožádá na místě o ruku, tak bych třeba čekala, že si to aspoň ráno bude pamatovat. A když už si s hrůzou uvědomí, co za kraviny v noci vypouštěl z huby, nechť to uvede na pravou míru.
Myslim si, že budu mluvit za všechny ženy, když řeknu, že nemáme rády lhaní a pohádky. Nejsem vědma, aby mi to všechno došlo samo. Navíc mám kolem sebe pár výjimek, kde na základě podobnýho zážitku dotyčná získala fakt skvělýho partnera pro život. Já hraju fér a když mi muž řekne "vážně tě chci poznat víc", tak nemám důvod mu nevěřit. Stejně tak, když mi řekne "chci se s tebou jen vyspat", tak to vezmu. A věřim tomu, že i ostatní ženy. Pokud je totiž holka ochotná se s váma vyspat hned, buď je zoufalá, nebo nadržená. Ani jedna z těchhle dvou variant vám necukne, když jste na ní celej večer dělal cukrbliky. A popravdě, když jí to řeknete narovinu, vyhnete se tim velkýmu problému! Ovšem pokud jste vy, muž, natolik zoufalej, že musíte lhát, abyste holku dostal do postele, ačkoli jste pohlednej, chytrej a výkonnej chlap, tak je asi něco v nepořádku s váma. Nízký sebevědomí??? Pocit méněcennosti??? Nebo jste prostě jenom idiot???**

VZOREK 2

Pak je tady druhá zkušenost. Tak jak to může vypadat, aby s kouzlem fungovalo i dál a aby si člověk mhl uchovat ty pozitivní vzpomínky. Dva lidi se seznámí, jsou si sympatičtí. Několik hodin si povídají, vykládají si názory na vztahy, na život, na svět a tak dále (prvních několik hodin je téměř identických jako u Vzorku 1). Když se potkají, ani jeden z nich netuší jak ten večer dopadne, ale nic si neslibují, neplánují. Nikdo neříká žádné "příště". S postupem večera dojde na objetí, na líbání a je jasný, že se jde k některýmu z dvojice domů. Oba dva mají vyřešeno, co chtějí, nebo nechtějí. Muž nic neslibuje a žena, tím pádem, nic nečeká a to je přesně ono! Oba to berou jako na jednu noc a pokud se to stane znova, no tak to budou brát znova jako lásku na jednu noc. Hlavně žádný "příště". Bez "příště" je potom hrozně krásný, když vám přijde zpráva a konverzace pokračuje. Bez "příště" je strašně krásný a překvapivý, když vám vaše jednonocovka navrhne, že se podíváte společně na film. Protože nejste jak háravá fena a nečekáte to. Hlavně proto, že i když z toho nakonec třeba byla jenom ta jedna noc, tak stála za to. Nejste z ní zklamaná, nechodíte jako tělo bez duše a v hlavě vám neběží "co jsem udělala špatně?" Většinou nic moc zásadního, jenom jste uvěřila. Nicméně takhle, nepodmíněně a bez očekávání a domýšlení si, jedině tak jde milovat na jednu noc (a vlastně i dál než jen na jednu noc). Zamilujete se na ten večer a ono to třeba bude trvat dýl. Ale nemyslete dopředu, neplánujte, neslibujte, nečekejte. Když totiž uděláte byť jen jednu z těch čtyř věcí, kouzlo okamžiku zmizí a je nenávratně v čudu. A ve chvíli, kdy jste takhle srovnaní s tím, že je to na jednu noc, si můžete dovolit naprosto se dotyčnému otevřít, užít si sex, užít si orgasmus (a jen upozorňuju, že se slibotechnama jsem orgasmus neměla nikdy, s klukama který mi med kolem huby nemazali skoro pokaždý). A dokonce si můžete dovolit vyslovit to, co asi každý z nás rád říká a ještě raději slyší. "Miluju tě... na dnešní noc."

P.S.-A poslední drobná rada pro muže. Když už lžete a ráno nemáte koule ani na to, abyste slečně vysvětlili, že jste ulhaný slibotechny, mějte aspoň tu slušnost a ráno jí nelíbejte. Pak nám ten fuck up dojde daleko rychlejc.

P.S.2-Pokud se tohle povídání zdá "ublížený", tak se nezdá. Fakt ublížený je. Vzorek 1 stojí za mým psychickym kolapsem v lednu/únoru. Díky kterýmu mi ale došlo, že vážně nejsem tak zoufalá, jak jsem se v tý době jevila sama sobě. Naopak jsem se od toho dna odrazila a od tý doby jsem na tom nejlíp za posledních pár let (až na lehký výkyvy posledních týdnů, ale to bude zase dobrý). Takže mu vlastně patří obrovský dík.
______________________

*Já to sem prostě musim napsat! Scéna, kdy jsem poprosila o popelník a on mi jakoby nic podal takovej ten obrovskej popelník, co bejvá venku u dveří, to pro mě navždycky bude jedna z nejvíc WOW věcí v mym životě.

**V tomhle bodě bych se ráda zastavila podruhý, protože přes veškerý útrapy, moje ponižování se a znovunalézání vlastní důstojnosti, sebedůvěry a ceny (a že teď je teda hodně vysoká) jsem se s tím, jak tenhle románek skončil smířila. Přes pocit touhy (fakt to nebyla láska), jsem se dostala k naštvanosti, pohrdání, nenávisti, až jsem se dopracovala k momentálnímu rozpoložení, což je soucit a pochopení. Vím, že dotyčnej není špatnej člověk. Respektuju každý jeho rozhodnutí, nejspíš k nim má důvod a není jeho vina, že neumí mít rád a jednat fér. Nikdy s nim nikdo nezacházel moc hezky. Moje jediný a vroucný přání je, abychom se na sebe přestali ksichtit, ale abychom se respektovali navzájem a možná v rámci slušnosti občas prohodili aspoň pár slov. Já si totiž ten první večer pamatuju a vim, že jsme si v lecčem vcelku rozuměli.

Taky lajkujte FB page a Insta!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jen-malinko jen-malinko | Web | 21. července 2016 v 23:53 | Reagovat

První situace. Ten pocit znám moc dobře, jen ne z klubu. Je to zvláštní, ale zrovna jsem o tom psala článek...

2 wixxie21 wixxie21 | 1. srpna 2016 v 14:26 | Reagovat

Ráda přečtu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama