"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

INFERNET

3. července 2016 v 11:54 | WiXXie |  Myslánka

Žijeme v době, kdy jde na netu sehnat všechno! Taky žijeme v době, kdy ten, kdo nepije, nekouří a nešňupe za vlast, je tak nějak vyčleněn z kolektivu. Stačí abyste v baru odmítli pozvání na panáka a člověk, který zval, se na vás podívá jako kdybyste mu přejeli mámu. Vlastně na přejetou mámu by se možná díval s větším pochopením, než na to, že jste odmítli alkohol. A vůbec nejlepší je kombinace internet a alkohol.

Jo, zas budu trapná a chytrá, protože mám zas na srdci, kromě arytmie, nějaký rádobychytrý a moudrý kecy k tématu randění a láska. Nevim, co mi to poslední dobou hrabe, ale přemýšlím o celým konceptu naší společnosti čim dál častějc a jsem strašně ráda, že jsem v tomhle zajetým modelu spíš v roli pozorovatele, mám nějakej osvícenej pocit, že jsem něco pochopila a dělám to všechno jinak.

Navážu v podstatě na předchozí povídání ohledně instantní lásky, takový tý z fast foodu. Kdy si navolíte na netu menu podle svejch představ: muž/30-35 let/VŠ vzdělání/185-200 cm/tmavý vlasy/tmavý oči/Praha 1, 2, 4, 6. Stačí jedno kliknutí a máte před sebou seznam třeba padesáti odpovídajících "ideálů". A listujete, listujete, listujete. Na základě fotky posoudíte fyzický vzhled (moc tlustej, divnej nos, odstátý uši, nosí na krku zlatej řetěz!!!), na základě osmi až deseti slov posoudíte jakej je ("Existuje někde ta pravá pro nenapravitelnýho romantika?"/"Miluji cestování a rozmazlování žen, pojďme cestovat spolu."/...) a z padesáti "ideálů" odklikáte "lajk" u deseti. Osm se vám jich vrátí a nějak začnete konverzaci. Pozvání na rande přijde klidně po pěti větách a ti internetově zdatnější z nás si mezitím stihnou dotyčného prohnat Googlem, Facebookem a najít fotky z předloňské dovolené s bývalou partnerkou nebo partnerem. Dobře, uznávám, že tohle je asi doména nás žen, ale co. Jsem žena, je přirozené, že budu psát o ženském světě.

Takže na rande (pokud vůbec i po vystalkování usuzujete, že to má smysl) jdete s tím, že Karlovi je asi 32, má psa, pracuje v Seznamu, předloni byl na Mallorce s bývalkou. Tím pádem si odvodíte, že bude sám maximálně rok, a taky víte, že jeho bývalá přítelkyně byla stopadesát centimetrů vysoká čtyřicetikilová blondýna s pětkama prsama. Vy máte stoosmdesát, trochu nadváhu a vlasy černé jako uhel. A už se spouští kolotoč myšlenek: takže si hledá pravej opak bývalky, nebo byl vždycky na prdelatý holky a bývalka byla jen ústřel? Pointou je, že jdete na rande, na který vůbec chodit nemusíte, protože to, co by se člověk měl dozvědět na prvním rande, už víte a teď je jen otázka, jestli to rande skončí v posteli, nebo vám bude opakovat to, co už, díky intenetu, víte (ale samozřejmě to nepřiznáte) anebo najdete nějaké jiné společné téma.

A zde přichází na řadu ten fernet. Nebo pivo, nebo víno, nebo cokoli jinýho. Prostě alkohol. Pít společensky je přece normální a kdo nepije, není Čech. Teda Čech... Kdo nepije, není člověk. Takže jdete na to vytoužené randíčko a ačkoli jste si předsevzala, že pít nebudete, zlískáte se jako dogy. Na prvnim rande! Abych mohla pokračovat dál, je potřeba přidat jakýsi rozcestník, protože existujou jen dvě možnosti jak první rande dopadne a na základě volby jedné z variant se pak vše vyvíjí dál, velmi podobně, jen možná trochu pomaleji.

A) Vyspíte se spolu.
  • 1) Už se neozve
  • 2) Ještě někdy se ozve.
  • i) Chvíli spolu budete "chodit" (spát) a pak se "rozejdete".

B) Nevyspíte se spolu.
  • 1) Už se neozve.
  • 2) Vyspíte se spolu na některém dalším rande během týdne až dvou.
  • i) Už se neozve.
  • ii) Chvíli spolu budete "chodit" (spát) a pak se "rozejdete."

Tak budeme pozitivní jo! A vezmeme variantu B2ii.
Dejme tomu, že rande bylo v pohodě, o bývalce se nezmínil, vyprávěl vám skvělé historky z práce, vy jste se neskutečně bavila a domů odcházíte po půlnoci s příslibem dalšího společného večera. Usínáte s pocitem, že je strašně úžasnej. Pak přijde ono vytoužené druhé rande. Pořád se zdá úžasnej a tak skončíte v posteli. Nač taky čekat, že. Žijeme v jednadvacátém století, kdy už se nehraje na nějaké dobývání a ženy se veřejn
ě přiznávají ke svojí sexualitě a sexuchtivosti. Po skvělé společné noci se dotyčný už neozývá, nebo se i dál ozývá. A vy se stále vznášíte. Během dalšího týdne byste si ho nejradši vzala a dokonce už víte, kde budete bydlet a jak se budou jmenovat vaše děti.

Třetí týden tohohle "vztahu" už je trochu míň sluníčkový, protože vás v práci seřval šéf, on měl nepříjemný hovor s matkou, ale ani jeden o tom s tím druhým vlastně nechcete mluvit. Protože když se nad tím zamyslíte, toho člověka neznáte. Ale už s ním podle sebe chodíte. No a dáme tomu další týden a je konec. Z jedné nebo z druhé strany ta sympatie vyprchala. Ani vlastně nevíte jak, ale už tam není to, co bylo na začátku. Vytratila se veškerá vášeň, chtíč, pocit souznění, pocit lásky, pocit naplnění. Cítíte se prázdná, rozcházíte se vlastně ve zlém, smskou, přes Facebook, ti zběhlejší v rozchodech možná dokonce zachovají slušnost a dotyčnému to řeknou z očí do očí. Ale ať je to jakkoli, na otázku "proč se se mnou rozcházíš?" ten druhý většinou musí říct: "já vlastně ani nevim, už tě nemiluju."

Jenže ono vlastně ani nemělo moc co vyprchávat. To prostě nebyla láska natož vztah. Bylo to zřejmě jen zalíbení, úplně stejný pocit, jako máte, když někde vidíte boty svojí oblíbené značky, které jsou přesně pro vás. Musíte je mít, musíte je mít okamžitě za jakoukoli cenu. A víte proč to všechno šlo tak strašně rychle? Protože nejsme zvyklí čekat, budovat, ochočovat, domestikovat a hlavně se vyhýbáme nepříjemným věcem, jako je realita a střízlivost.

Když půjdete se svým objevem do hospody a opijete se, budete mít vždycky pocit, že to byl super večer, ale proto, že je příjemně vám. Ne, že je vám příjemně S NÍM. Pro to, aby člověk mohl ocenit duši druhého člověka, je podle mě nutné trávit spolu čas i ve střízlivosti. Jasně, že je skvělý kalit jak o život s tím, koho máte rádi, povídat si o blbostech, motat se městem, navzájem se podpírat, ráno umírat kocovinou a nadávat si navzájem do blbců a svádět vinu na toho druhýho že vás nalejval. Určitý kouzlo má i ranní pusa a ten "fresh breath" po prolitý noci, jenže tohle jde ocenit, až když máte za sebou několik střízlivých rande, kdy už opravdu můžete říct, že svého milého maličko znáte a víte, že když pak někde ožralej bude pořvávat na cizí lidí, tak to není jeho běžný já. Střízlivost je pro mě osobně důležitá a to nejenom proto, že jsem se z role aktivního alkoholika transformovala hlavně do role pozorovatele, ale taky proto, že si chci všechno pamatovat.

OSOBNÍ OKÉNKO

Chci si pamatovat každej pohled, každej letmej dotek, každej úsměv, každou vtipnou věc, kterou můj vyvolený řekne nebo udělá, protože až jednou budu stará a budu mít na kolenou svoje vnoučata, chci jim vyprávět, jak jsme se s dědou seznámili (NE, HERGOT PŘES INTERNET) a chci jim vyprávět, jak mě rozesmál tak, až mi tekly slzy a jen tak tak, že jsem se nepočůrala. A to proto, že si to budu pamatovat, protože jsem byla střízlivá. Ale taky jim moc ráda budu vyprávět (až budou samozřejmě starší), jak jsme se s dědou zlískali na fesťáku, že jsme vytuhli někde uprostřed pole a jak mi děda držel vlasy, když jsem to jednou (samozřejmě jenom jednou, protože babička přece nechlastala první ligu běžně) přehnala a blila přes zábradlí na nějaký vyhlídce.

Opět se vracim k mým tolik oblíbeným výjimkám z pravidla. Internet může u někoho fungovat a vylejt se na prvnim rande taky. Stejně tak jako sex na prvním rande, nebo cokoliv jinýho, ale mám pocit, že jen když je to výjimka. Když jste na internetový seznamce tři roky a neděláte nic jinýho, než že chodíte na randíčka a opíjíte se s lidma, který neznáte a chodíte s nima přesně měsíc, NIKDY Z TOHO NEBUDE LÁSKA. Neni to prostě myslitelný, aby se z pravidla stala výjimka. Musíte na to prostě nějak jinak, porušit pravidla, vystoupit z tabulek a jít proti zajetýmu systému.

JEŠTĚ OSOBNĚJŠÍ OKÉNKO

Vcelku dlouho jsem sjížděla různý seznamky. Zabíjela jsem tim většinou nudu v práci, klikala na srdíčka a palce a bůh ví jaký všechny obrázky, který značily zájem. Občas jsem si s někym napsala, tu a tam jsem šla na rande. Faktem je, že navzdory svojí obecné naivitě, jsem v těchhle ohledech moc naivní nebyla a tak jsem z toho nikdy nečekala něco víc. O to větší šok byl, když jsem díky internetu poznala dva skvělý lidi o nichž můžu říct, že jsou teď moji kamarádi který bych nikdy za nic na světě nevyměnila. Ten zbytek randíček stál většinou za prd, protože dotyčný se většinou projevil jako idiot, nebo já jako kráva. Občas oboje zároveň (na tohle rande hrozně ráda vzpomínám, komunikace poté ve smyslu "Moc ses mi líbila, co kdybysme se ještě někdy sešli?"/"Dík, ale asi raději ne, popravdě jsem se s tebou hrozně nudila."/"Já s tebou taky, ty krávo." mě strašně pobavila.)

Pak se taky vyskytli tři chlapci/muži, se kterýma se mi povedly tři různé varianty dle výše ukázaného grafu. Vždy z toho byl cca měsíc až dva "chození". Jeden skončil vzájemnou dohodou, že jsme se do sebe nezamilovali, ačkoli jsme si vcelku rozuměli. Druhý skončil mojí hysterickou scénou "Vymaž si moje číslo a zapomeň, že jsem kdy vůbec existovala, ty stalkerský hovado." (Nutno dodat, že s tímhle člověkem jsem se nedávno naprosto náhodou potkala a vysvětlili jsme si celou záležitost, takže, sorry za ten výstup.) No a poslední pokus dopadl tak, že jsem z toho pokusu o vztah prachobyčejně zdrhla, protože to všechno bylo prostě až moc rychlý.

Říká se třikrát a dost, takže po třetím fiasku s infernetem, jsem se na internet i na ten chlast vykašlala. Na alkohol teda po jiném fiaskálním "potřetí", ale vim, že na netu to svoje štěstí nenajdu. Daleko pravdpodobnější je, že štěstí najdeme tam, kde jsme už v minulosti hledali a kvůli tomu, že jsme upírali zrak jinym směrem, jsme to přehlíželi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | Web | 12. července 2016 v 20:46 | Reagovat

Fakt mě tohle čtení baví! :)

2 wixxie21 wixxie21 | 13. července 2016 v 19:48 | Reagovat

To mě strašně těší :) ani nevíš jak a už teď se můžeš těšit na další povídání. Mám jich rozepsaných fůru a ještě větší spoustu mám v hlavě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama