"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

Barvy v nás

Neděle v 21:56 | WiXXie |  Myslánka
Je tu další téma týdne a mně se moc líbí. Barvy v nás je totiž opravdu poetické téma a tak nějak mi okamžitě vyskakuje mnoho analogií. Barvy v nás, barvy kolem nás, barvy lidí kolem nás a moje oblíbené barvy větru. Ano, to je odkaz na písničku z Pocahontas, kterou miluju. Jakou barvu máte? Jakou barvu vidíte v sobě? Jakou barvu vidíte v lidech okolo sebe? Může se naše vnitřní barva změnit? Nebo je to něco, co je neměnné?
 

Láska za časů koronaviru

26. března 2020 v 11:56 | WiXXie |  Myslánka
Zcela upřímně jsem si nemyslela, že se dožiju doby, kdy budou lidi na obličejích nosit něco, co je má chránit před vzduchem. Tedy, chrání nás před kapénkami a tím pádem virem, ale zkrátka, když se dívám na lidi, kteří jsou na ulici, napadá mě, že je to jako výjev z nějakého postapo filmu, který by mohl začít slovy "vzduch se stal nedýchatelným a lidé začali vycházet ven, jen když to bylo nezbytné". Tak nějak mám pocit, že přesně k tomuhle scénáři náš svět spěl. Proč minulý čas? Protože teď se čistí.

Jak jsem se málem stala milenkou

14. března 2020 v 2:20 | WiXXie |  Myslánka
Nehodlám se nijak tajit tím, že mám velký problém se seznámit s potenciálním uchazečem o mou ruku. Možná proto, že svému hypotetickému partnerovi říkám právě takto, ačkoli o takový ten standardní rilejšnšip nestojím (nemám na něj čas ani buňky), možná proto, že se z 95 % pohybuju mezi ženami a oněch 5 % mužů v mém životě jsou kolegové a kamarádi, kteří jsou buď zadaní, gayové nebo naprosto nepoužitelní pro život (občas je to 3v1). Možná taky proto, že podle některých mých zadaných či/a gay kámošů (s těmi nepoužitelnými se o tomhle moc nebavím) působím jako uragán, který nelze zkrotit a chlapi se mě bojí. Anebo jsem možná až moc náročná a vybíravá. Každopádně tohle všechno mě dovedlo na seznamku.
 


Desatero ročních dob

26. února 2020 v 10:55 | WiXXie |  Myslánka
Desatero.... inu... to je téma, které lze pojmout skutečně velmi abstraktně. Člověk ani neví jak s tím naložit. V první chvíli mě samozřejmě napadne křesťanské desatero, ale než bych ho vůbec dala dohromady, nejspíš bych se hodne zapotila, a tak mě napadá lehká aluze na Vivaldiho a sice Desatero ročních dob.

Co když už je pozdě?

22. února 2020 v 22:07 | WiXXie |  Myslánka
Tak tuhle otázku si pokládám skoro každý den. V mnoha kontextech. Často si řikám, že je pro mě už pozdě začít chodit na balet, že je pozdě začít hrát na bicí, je pozdě začít dělat další vysokou školu. Ale pozdě o kterém chci mluvit dneska není to životní, ale denní. Protože já za to nemůžu, ale každý den mám toho nejvíc na práci, když už je pozdě.

Můj mozek tak prostě funguje. Nejvíc toho napíšu těsně před půlnocí, nejvíc toho vymyslím kolem desáté večer a pokud se mi chce uklízet, pravidelně to na mě přichází až dlouho po setmění. Pak smýčím, umývám kde co, třídím a vyhazuju a nestačím se divit, že už je skoro půlnoc a čas jít spát. Dost těžce se sžívám se svým údělem sovy, protože sice miluju noc a noční tvoření. Neexisuje pro mě větší symbióza než sklenka bílého vína, světlo lampičky, tlumená meditační hudba a já ponořená do svých vlastních textů, představ, tužeb. Jenže zároveň s tím miluji denní světlo a teď během zimy se snažím užít si denního světla co možná nejvíc. Tím pádem se občas přistihnu při myšlenkách, že nejzbytečnější činnost na světě je vlastně spánek. Jenže to je další kámen úrazu. Já spím moc ráda.

V Pětiletém deníku, který jsem dostala k Vánocům 2018 a který poctivě vyplňuji každý den, je otázka "co bys dělala s hodinou života navíc", no co, prospala bych jí. A tak se pořád motám v takovém svém zamotaném kolotoči, kdy si chci co nejvíc užít den, co nejvíc užít noc, co nejvíc užít celý život, vidět západ slunce, ideálně i východ slunce a k tomu naspat osm hodin a tak mě tak napadá.... není už moc pozdě na takové filozofování?

On the road už zas

2. února 2020 v 21:38 | WiXXie |  Výlety
Ou jé, je to tu, zas se vydávám na cesty a opět je to v některých ohledech výzva a dost prča.

Jako obvykle jsem si něco naplánovala a je to úplně, ale úplně jinak. Původně jsem chtěla celý týden strávit ve Florencii, courat po městě, vídat kámoše a kámošky a psát knihu. Jenže moje milá Susina odjela z Itálie, byt v Crocifisso je plný a byt v Giacomo Matteotti je přes zimu mimo provoz (neb tam není topení). Stála jsem tak před nesnadným rozhodnutím, zda si zaplatím nějaké šíleně drahé ubytko ve Firenze (na týden za 5-6 000 Kč a to není sezóna), anebo to prostě vyřeším jinak. Florencii už znám, okolí moc ne, a tak padla volba na to, že se kouknu i někam jinam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Cestou z Pisy je větší město Lucca, kde jsem si bookla dvě noci, s vizí toho, že po cestě do Firenze to vezmu přes Prato, pak do Arezza a pak na tři dny la mia bella Firenze.

Důvod, proč píšu tenhle článek ale není ani tak to, že jsem se vypravila i mimo svou milovanou Flo, ostatně o Lucce bude kapitolka v mé knize, ale protože se chci podělit o pár vychytávek týkající se lowcost cestování a cestování na lehko. Opět jsem se něco nového naučila a dost se i poučila.

Dítě v každém z nás

2. února 2020 v 19:46 | WiXXie |  Myslánka
Co byste udělali, kdybyste se mohli vrátit v čase se svými nynějšími zkušenostmi a mohli byste svému mladšímu já něco předat? Do jakého věku byste se vrátili a co byste sami sobě předali? Co byste řekli svému mladšímu já? Před čím byste ho varovali? Za co byste ho pochválili?

Podobnou otázku jsem už dostala a způsobila mi ohromný záchvat pláče. Položila mi ji v rámci terapie moje psycholožka a mně v tu chvíli došlo, že mnoho z toho, jaká jsem, to, co na sobě sama nemám ráda, pramení z dětství.

Koupím soukromí! Zn. Spěchá!

21. ledna 2020 v 22:34 | WiXXie |  Myslánka
Byť mi psaní na téma týdne nevychází v lednu úplně podle plánů, to předchozí jsem rozepsala, ale nakonec jsem se rozhodla, že ho nechci publikovat. K tomuhle mám hodně co říct! Je to tak aktuální téma, že už aktuálnější být nemůže.

Předně bych chtěla jenom říct, že svojí mamku mám fakt neskonale ráda. Je to silná osoba, nesmírně mi pomohla, pomáhá a nejspíš ještě hodně pomůže. Vždycky stála při mě a myslim, že nás čeká ještě spousta dobrodružství, vždyť jsme spolu teprve 28 let. Je to zároveň člověk, který mě zná nejlíp na světě a i přes moje mouchy a náladičky mě má fakt ráda (teda doufám), ale zkrátka a dobře, opravdu bych posledních pár týdnů klidně platila za soukromí.

Nad stromečkem

2. ledna 2020 v 13:00 | WiXXie |  Myslánka
Vánoce mají být svátky klidu a míru, kdo z nás je tak ale opravdu prožívá? Už několik let se snažím tuhle mantru držet a hodně dlouho mi trvalo než jsem opravdu došla k ideální verzi. Tu jsem prožila letos a jsem za ní moc ráda, na příští rok mám i další vylepšení.

Jak jde čas? Tak jde čas!

31. prosince 2019 v 12:01 | WiXXie |  Myslánka
Yes, furt se držím a poctivě píšu téma týdne za tématem týdne a jsem na sebe pyšná. I když tohle píšu trochu s křížkem po funuse, kdy už není aktuální. Víkend u babičky mi poněkud znemožnil účastnit se... Ale co, jednou jsem se rozhodla psát témata týdně pravidelně, tak od toho neupustím i když už je pozdě.

Tématem týdne je/bylo "jak jde čas". No... čas pádí a plyne, nemilosrdně s sebou bere všechno možné. Zážitky, lidi, mládí, i celé skupiny lidí. Možná je to tak dobře a možná je to tak dobře jen pro někoho.

Kam dál