"If you can dream it, you can DO it."
-Walt Disney

EMOCIONÁLNĚ VYPRAHLÉ HOVADO

14. ledna 2018 v 22:08 | WiXXie |  Myslánka
It's all about love... to je heslo, který mám napsané na obrazu, který jsme vytvořily s mou dlouholetou kamarádkou. Love is all around me, to je zase slavnej song, kterej zná asi každej. Ale já ten pocit prostě nemám. Ano mám milující rodinu a fantastický přátele, což je asi víc než může říct spoustu lidí, ale prostě postrádám lásku. Už od šestnácti. Tehdy to bylo poprvý a naposledy. Pak už mě nikdy nikdo nemiloval. Nebo aspoň ne oboustraně. Jo, našli se kluci, co se do mě zamilovali, ale já do nich ne, no anebo naopak.
 

DĚLÁNÍ TLUSTÝCH ČAR

9. října 2017 v 1:08 | WiXXie |  Myslánka
V životě jsou lidé, kteří přijdou a odejdou. To přicházení je vždy zábavnější a člověk při něm má většinou radost. Odchody bolí. Ať už je to z jakéhokoli důvodu. Někdo, kdo do té doby do našeho života patřil, je najednou pryč a nikdy nevíme, jestli se ještě někdy vrátí.

PÁD NA HUBU Č. 264

23. července 2017 v 17:52 | WiXXie |  Myslánka
Jdu s kůží na trh. Bez příkras, omluv či sebezpytování. Prostě to řeknu na plnou hubu. Všechno. Potřebuju se zas nakopnout a třeba to nakopne i pár dalších jedinců, kteří třeba přesně takový nakopnutí potřebují a ocení moji upřímnost.

Nabrala jsem! Hodně! Od doby, co jsem začala hubnout, vážím momentálně nejvíc. Není to původní, jak já říkám porážková, váha 97 kg, s kterou jsem maturovala. Vždycky jsem měla nějakou hranici, přes kterou jsem se nepřehoupla, naposledy byla stanovená na 80 kg, jenže tentokrát jsem tak nějak jenom sledovala jak se číslovka na váze mění a mění, číslo stoupá a momentálně ukazuje skoro 87 kg. To je prostě moc! Paradoxně se necítím ve svém těle nejhůř, tak jako tomu bylo dřív, ačkoli na váhu jsem měla míň, ale cítím to na sobě, vidím to na sobě a nejsem s tím spokojená. Jenomže... nemám sílu a energii s tím něco dělat. Nemám žádnou motivaci, nemám žádný konkrétní cíl. Teda... neměla jsem.
 


KAM SE PODĚLA MUŽSKOST?

25. června 2017 v 14:59 | WiXXie |  Myslánka
Dostala jsem kopačky... Teda, jestli se měsíční známosti dá říkat vztah. Každopádně známost skončila a mě to dovádí k myšlenkám, že všude okolo mě je plno velice vzácných pokladů v podobě žen a kvanta průměrných mužů. A my se můžeme zbláznit, když se kolem nás mihne jeden, aspoň trochu slušný chlap. Hned bychom ho opěvovaly jak je úchvatný a úžasný a přitom? Vlastně je fakt průměr. Tím nechci svého teď už ex shazovat. Rozhodně je to kvalitní člověk, je chytrý, není alkoholik, ani workholik, nehraje bedny, neprohání kvanta holek ale... tohle by přece měla být samozřejmost. Ne hodno adorace a stavění na piedestal. Nebo v dnešní době už jo?

(Nejen) pravdou živ je člověk

27. května 2017 v 9:00 | WiXXie |  Myslánka
Právě dočítám knihu Musela jsem zemřít od Anity Moorjani a musím říct, že mi neskutečně otevřela oči v mnoha směrech. Ráda bych se podělila o některé pasáže a možná to udělám, až se mi bude chtít.

Ale to není to, o co se chci podělit dneska. Diskuze s kamarádkou mě inspirovala k mnoha myšlenkám, které nejsou nijak převratné, jen jsem jim ráno dokázala dát formu, našla jim trchu hlavu a patu, možná spíš jenom koleno a krk a ráda bych je hodila do éteru, ať už to někdo bude, nebo nebude číst.

HLAVNĚ SE Z TOHO NEPOSRAT

10. dubna 2017 v 22:06 | WiXXie |  Myslánka
Četli jste knihu Veronika se rozhodla zemřít? Já si jí nedávno (konečně) koupila a chystám se přečíst si jí po dva a půltý. Cožeto? No... rozečetla jsem jí, nedočetla a pak jsem jí podruhý přečetla celou. Proto to půltý. Poprvý, když to nebylo úplně celý, se počítá jako půl. V tý knížce je strašně moc pravdy. Celá je o jedný věci, která je asi nejdůležitější na světě a tou je sebepoznání. A přiznání si.

LIŠKOVÁNÍ

25. února 2017 v 17:25 | WiXXie |  Myslánka
Většina lidí tomu říká depka. Já tomu říkám nerovnováha mezi liškou a lvem a čím častěji se vrací, tím rychleji ji dokážu rozpoznat a zahnat. Ale aby to dávalo smysl, začnu od začátku.

ALL THE SINGLE EVENINGS

20. února 2017 v 21:05 | WiXXie |  Myslánka
Všechno bych to uvedla jednou jedinou větou. Nebo spíš konstatováním. UŽ NEMŮŽU! Dívám se do svého diáře a zjišťuju, že od 30. 1 do dneška, jsem měla (kromě dneška) jeden den klidu. Caps lockem JEDEN. Což je pro člověka, jako jsem já, vážně očistec. Mám ráda lidi, fakt strašně moc a svoje přátele nejradši. Když se k tomu pak připojí i možnost strávit čas s lidmi, které neznám tolik, ale chci je poznat, je to ještě o fous lepší, ale pravda je taková, že abych mohla trávit čas s lidmi, být na ně milá a být přesně to pozitivní sluníčko, který má většina lidí z mýho okolí ráda, potřebuju doplnit energii samotou, klidem a tichem. A všechny tyhle tři věci jsem teď fakt dost postrádala. Hlavně ten klid.

JÁ TAKY DRIFTUJU??

4. února 2017 v 15:26 | WiXXie |  Myslánka
Víte co je to driftování? Nemyslim to, co dělal Vin Diesel v Rychle a zběsile 3, myslim to na ledové kře, někde u severního pólu, tak jako driftují členové první české polární výpravy v Cimrmanovském Dobytí severního pólu. Člověk prostě pluje na ledové kře a je proudem pomaličku unášen. Po kře se můžete pohybovat, ale opatrně a pomalu, jinak jí rozpohybujete moc a utopíte se.

A přesně takhle podle mého fungují vztahy.

LET THE END BEGIN

17. ledna 2017 v 19:01 | WiXXie |  Myslánka
Mám ráda konce vztahů. V mém případě spíš konce "vztahů". Pokaždé překvapím sama sebe, co jsem se za uplynulou dobu naučila a jak moc jsem se posunula. Ve zvládání emocí, v sebeléčení. Mnohdy taky vystřízlivým v otázce toho, s jakým člověkem jsem vůbec měla tu čest. Když jsem se odmilovávala naposledy, s hrůzou jsem si uvědomovala, jak strašně moc mi ono pobláznění se zatemnilo rozum. Že bych se odstěhovala z Prahy do maloměsta? Ještě k tomu na sever? Fakt ne! Ale naučilo mě to mnohé, zvlášť jsem teď šťastná, že on je šťastný (snad) a taky jsem došla k tomu, že ho ve svém životě chci jako kamaráda.

Kam dál